Jeden z mužů v černé kápi, vzal zvon z oltáře a třikrát zazvonil.

„In Nomine Dei Nostri Satanas," začali předříkávat všichni tři, stojíce čelem k sálu, „ve jménu satana, volám pekelné síly temnoty. Zasvěťte toto místo silou, světlem a láskou." 

Druhý vzal do ruky černou svíci a pozvedl ji k jihu. „Vzýváme element ohně, aby nám přišel sloužit," pronesl do ticha a pozvedl svící k severu, „vzýváme element vzduchu."

 Další vzal do ruky kadidlo a pozvedl ho k západu. „Vzýváme element země," pozvedl kadidlo k východu, „vzýváme element vody." Pak všichni tři poklekli před satanem a poklonily se. 

Satan celou dobu stál nad klečící Dianou, a na jeho obličeji se nehnula ani brva. Pohled na něj byl uchvacující. Jeho oheň daleko osvěcoval místnost a jeho majestátnost a síla brala dech všem přítomným. 

„Ve jménu satana," ozval se jeho hromový hlas, „ve jménu vašeho pána, poklekněte!" A když všichni do jednoho poklekli, pokračoval. 

Zadíval se na dívku klečící u jeho nohou a zhluboka se nadechl. Lehce se třásla, ale její emoce mu prozradily, že pouze láska otřásá jejím tělem. Touha po něm. Obdiv k jeho majestátu a chtíč, po jeho tělu.

 Nevěřícně si odfrkl. Stále nemohl uvěřit, že toto křehké stvoření po něm touží. Že se odvážila k něčemu takovému. Spočinout na vždy, po boku samotného pána pekel.

 Průsvitná látka, která zakrývala její tělo, nemohla zakrýt její nahotu, a z té krásy, se mu tajil dech. Několik dlouhých a nekonečných vteřin shlížel k ní a zkoumal její emoce. Snad doufal, že zaváhá. Že její srdce dostane strach, tak se ale nestalo.

 „Já, satan!" vydechl a nevěřícně zatřásl hlavou, „vládce zemí Carharu a Almiony. Vládce podsvětí. Pán všech démonů, mrtvých duší a umrlců. Upírů a vlkodlaků. Divokých běsů a všeho zlého na zemi. Nejmocnější ze všech mocných. Vševědoucí a vševidoucí, se zavazuji pojmout tuto ženu, za svou manželku. Za ženu mocného pána temnot." Příjmul dýku z rukou jednoho ze tří kněží a jedním mocným trhnutím paže, se řízl do své dlaně. 

„Zavazují se čepelí, stejně jako se zavazuji svou duší, být ti na vždy k tvým službám. Dávám ti svou duši. Vše, co je mé, je tvé. Dávám ti svou ochranu. Víru a lásku. A dávám ti svou krev. Příjmy ji a staň navždy po mém boku."

 Diana vzhlédla a s tlukoucím srdcem příjmula jeho dlaň. Přiložila si ji k ústům a nechala stékat lepkavou tekutinu mezi svými rty. 

Věděla, co to znamená. Byla si vědoma všeho, co se po té stane, ale bylo to jediné, po čem její srdce prahlo. Stanout na věky, po jeho boku. Daroval jí nesmrtelnost, a ona ji s vděčností příjmula. Pak povstala a zadívala se do jeho planoucích očí. 

„Zavazuji se svým tělem, „vydechla a shodila ze sebe, i bez tak nedostačujíc oděv, „a zavazuji se svou duší, kterou jsem ti s láskou darovala. Zavazuji se krví, srdcem, i svou myslí. Zavazuji se ti životem, pane můj, že tě nikdy, co budu živa, nepřestanu milovat." 

Jeden z kněží náhle povstal a vzal z oltáře provaz, kterým svázal jejich ruce. 

„Žena a muž," začal předříkávat, „satan a jeho žena. Temnota a světlo. Ani jeden, by bez druhého neměl smyslu. Bylo mezi vámi vytvořeno pouto..., když budete rozděleny v myslích, nebo těly, bude vaše nitro volat po tom druhém hlasem, na který nic, a nikdo jiný, nebude umět odpovědět. Zákonem, který stvořil oheň a vítr, je toto pouto vepsáno, do vašich duší." Po té provaz rozvázal a podal satanovi prsten. Ten navlékl zlatý kroužek na Dianin prst a příjmul od ní svůj.

„Prohlašuji vás mužem a ženou," pokračoval kněží, „dílo radosti, bylo dokonáno. A přesto započíná." 

Satan se sklonil k třesoucí se dívce a přivinul si ji do své planoucí náruče. Jeho oheň se rozhořel ještě mocněji a pohltil oba dva. Políbil ji na ústa a jeho touha, se znovu rozhořela. Drtil její rty, jakoby zde byli sami, zatímco místností se ozývalo zvolání radosti jeho poddaných. 

„Ať žije satan! Sláva satanovi! Ať žije král a královna!"