Svatba mocného pána temnot, se konala za úplňku, tři dny po té, co přijmul Dianinu oběť.

 Zuřil, vztekal se, ale nemohl nic dělat. Oběť v podobě její smrti, pro něj nepřipadala najednou v úvahu. Měl tedy jedinou možnost, pojmout ji za svou ženu. 

Nechal zavřít Dianu do pokoje, a střežit ji Rebekou, která ji měla na tu událost také připravit. Satanovy stráže projeli zem křížem krážem a všude hlásali onu radostnou zprávu. 

Ďábel se ženil, a něco takového, přivedlo na hrad snad každého, kdo měl ruce a nohy. Každý chtěl vidět svého pána, v této vzácné chvíli. Však to byla svatba samotného antikrista, vládce podsvětí, a nikdo si nechtěl onu událost nechat ujít. 

„Dělej všechno tak, jak jsem tě naučila," řekla Rebeka a změřila si Dianu konejšivým pohledem, „a všechno bude v pořádku. Nemusíš mít strach."

 „Nemám strach," zašeptala Diana, „miluji ho." Nervózně si uhladila látku na těle. 

Svatební šat antikristovy nevěsty, byla nahota, oblečená pouze v tenký, průsvitný kus bílé látky. Dlouhé vlasy měla rozpuštěné a na krku řetěz, se znakem satana. 

„Vím jistě, že se satanovo nitro začíná probouzet. Že se jeho emoce derou na povrch, ale nečekej, že ti odpustí tak snadno," stiskla Rebeka, Dianinu ruku, „stále je přesvědčen, že tě v jeho blízkosti, nečeká nic dobrého. Donutila jsi ho k tomu, protože tě miluje, jen si to nechce přiznat. Musíš být silná a trpělivá."

 Diana jen přikývla a nahlas polkla. Moc dobře si uvědomovala, co ji čeká, ale byla ochotna podstoupit cokoliv, aby se jeho srdce probudilo. 

Zatavila se před dveřmi korunního sálu, a když Rebeka zmizela, rozbušilo se jí srdce jak na poplach. Těžká, dřevěná vrata se otevřela a shrbený dveřník poodstoupil stranou. 

Diana se ještě jednou zhluboka nadechla a vykročila vpřed. Sál byl narván k prasknutí tak, že by ani stéblo trávy nepropadlo na zem.

 Vytvořila se úzká ulička a Diana vrávoravým krokem kráčela na druhý konec místnosti, k jeho trůnu, kde seděl on. Ani na jediný okamžik, z ní nespustil zrak a Diana cítila, že má nohy jako z vosku. 

A když se postavil, roztřásla se jí kolena. Jeho moc, síla a nadvláda z něj čišela na všechny strany. V jeho královském hávu, byl satan ještě úchvatnější. 

Jeho bílá, rozhalená košile, odhalovala jeho mohutnou a vypracovanou hruď, na kterém se mu houpal řetěz se znakem satanovým. 

Dlouhý, černý plášť, přehozený přes jeho ramena se zavlnil, když sestoupil dolů, k černému oltáři. Na něm plálo tucet černých svíček. A vedle nich ležel zvon, kadidlo, dýka, svatební prsteny a provaz. 

Diana se zastavila, když ji jedna ze tří postav, zahalených v černé roucho s kapucí přehozenou přes hlavu, pokynula. 

„Poklekni před satanem. Pánem temnoty." Řekl jeden z nich a Diana se svezla k zemi. 

Její nohy, ji náhle přestali poslouchat. Sklonila hlavu a nezvedla ji ani, když ho ucítila nad sebou. Dech se jí dávno vymkl kontrole, když spařila špičky jeho bot. 

„Můj pane," zašeptala naučená slova, „můj život, je ve vašich rukách."