Satan zůstal sedět bez hnutí, několik dlouhých vteřin. Její statečnost ho naprosto ohromila. Nikdy by nevěřil, že toto křehké stvoření, vyzve samotného satana. 

„Ty?!" vydechl nevěřícně, „se chceš stát ženou mocného pána temnot?" Nemohl uvěřit, že něco takového, po něm požadovala. Že měla tu odvahu vyzvat ďábla, aby ji pojal za svou ženu.

 „Ano, můj pane," zašeptala, „oddala jsem se ďáblu. Již nikdy nebudu moci pojmout jiného muže. Žádný se vám nikdy nevyrovná a žádného nebudu milovat tak, jako vás." 

Satan se dlouze zadíval na její klečící postavu. Jeho srdce mu zabušilo do hrudi. Ale najednou nevěděl, co ji má odpovědět. Chtěl ji tak moc, až z toho pomalu šílel, ale jeho probouzející se emoce, mu veleli, praví opak. 

Ale Diana jakoby pochopila důvod jeho váhání. Bylo jí jasné, že láska, kterou k ní cítí, mu nedovolí to udělat kvůli ní. Že jeho srdce bude vzdorovat jeho touze, do poslední chvíle. Udělala tedy jediné, co nemohl nikdy odmítnout. Poklekla na zem, položila čelo na studenou zem, s rukama nataženými před sebe. 

„Volám tě, satane! Volám tě, z východu, západu. Severu, i jihu. Vyzývám tě, mocný pane temnot, k tanci na život a na smrt!" Předříkávala Diana satanovo vzývání a všichni okolo, včetně Rebeky a Elfrídy, poklekli se sklopenou hlavou.

 „Vyzývám tě, satane! Vezmi si můj život. Vezmi si mé tělo, mé srdce a mou duši, a vyřkni sám, svůj rozsudek nade mnou." Diana zůstala klečet s hlavou na zemi a srdce jí bušilo jako o závod. Však právě udělala něco, co jistě nikdo, ani on nečekal. 

 A on neměl na výběr. Satan nikdy neváhá. Nebere přeci zajatců a nikdy není poražený. Za normálních okolností, by kohokoliv jeho života zbavil bez mrknutí oka. 

Nyní ale satan ztuhl na svém trůnu. Pevně sevřel své vidle a naštvaně s nimi udeřil do země. Jeho oheň se rozhořel o mnoho více. 

Měl chuť ji za její opovážlivost ztrestat. Měl chuť vyhovět jejímu přání, ale bylo mu jasné, co chtěla svým činem dokázat. Přinutila ho k tomu, aby si s jejím životem udělal, co je mu za vhodné, doufajíc, že vybere druhou, ze dvou možností. 

Jeho oči zaplanuly jak dva rudé, rozpálené uhlíky. Neměl jinou možnost. Oběť satanovy je nevratná. Posvátná, a on ji musel přijmout. Ale její odvaha, mu skoro vyrazila dech.

 „Položilas svůj život, na oltář ďáblovi?" procedil skrz zuby rozzuřeně, „víš, co to znamená?!" zařval do ticha sálu. Nikdo se neodvážil ani pohnout. Ani Diana. 

„Vím, můj pane. Věřím vám, a kladu svůj život, k vašim nohám." Zašeptala do podlahy, aniž by zvedla hlavu. 

Několik vteřin bylo ticho, pak ze satanova hrdla vyšel rozzuřený skřek. Zařval a praštil vidlemi tak mocně, až mohutný blesk rozřízl oblohu. Silný vítr, hromy a blesky otřásali krajinou, ovládány satanovou zlobou.

 „Vezmu si tvůj život!" zavrčel, „avšak klidu nedojdeš. Staneš se satanovou ženou! Staneš se ženou antikrista a navěky budeš bloudit v temnotách s ním!"