Diana se na sebe podívala do zrcadla. Byla sama se sebou spokojená. Tak krásná, si nepřipadala snad ještě nikdy. 

Za Rebečiny pomoci, absolvovala hodně dlouhou koupel a Rebeka ji po té namazala vonnou mastí. I její šat, byl nádherný. Dlouhé bílé jednoduché šaty, s krátkými balonovými rukávy, pod prsy uvázané na tkaničku.

 Zasněně uhladila svůj šat a po tváři ji přejel zvláštní úsměv. Vzpomněla si na dnešní noc. Však svedla samotného pána pekel, ale musela si přiznat, že měla v těle malou dušičku. 

Jejich milování, zdálo se jí tak nádherné, že měla pocit, že stále cítí jeho horké ruce na své kůži.

 Když ji po té přivinul do svého náručí a zabořil svou hlavu do jejích vlasů, poznala, že bez něj nedokáže žít. Milovala ho tolik, že byla rozhodnuta udělat cokoliv, aby se satanovo srdce probudilo.

 Aby se vrátila jeho lidská podoba. Ne snad pro svou potřebu, však ho milovala i v jeho děsivosti, ale kvůli němu. Přeci jí bylo jasné, že to je hlavní důvod jeho váhání. 

Srdce se jí rozbušilo jako na poplach, když si uvědomila, že pakliže by nic necítil, pakliže by ji opravdu nemiloval, nikdy by to neudělal. Nikdy by jí nechtěl darovat volnost.

 Dlouho po té, co se s ní spojil, držel ji ještě ve svém náručí, aniž by se od ní odpoutal. Jakoby se snažil co nejvíce prodloužit nevyhnutelné. Lehce se třásl a něžně líbal a vdechoval vůni jejích vlasů. 

„Promluvíme si zítra, Diano," zašeptal po hodně dlouhé chvíli, „musíš být unavená. Rebeka tě uloží do postele a připraví koupel." Pohladil ji po tváři a zavolal svou sestru. Ještě než se objevila ve dveřích, natáhl kalhoty a ztěžka se opřel do opěradla trůnu.

 Rebeka nebyla překvapená, když spatřila nahou Dianu. Však jejich vzdechy a výkřiky slasti, rozléhali se po celém hradě. 

„Jsi nádherná." Zašeptala Rebeka a vytrhla Dianu z jejích myšlenek.

 „Myslíš, že se budu Darenovi líbit?" řekla zasněně, aniž by odpoutala zrak od zrcadla.

 „Jistě," usmála se na ni soucitně, „ale to nejtěžší, tě teprve čeká, Diano. Přesvědčit satana, že tě miluje. A že se jeho srdce probudilo, o tom jsem přesvědčená. Ale vím jistě, že si to nebude chtít přiznat, za žádnou cenu. Kvůli tobě." 

„Kvůli mně?" otočila se Diana překvapeně. Přeci mu jasně řekla, že ho miluje ve všech jeho podobách. Přeci cítí a slyší vše, co se v ní odehrává. A přeci on sám ví, že čeká jeho druhé dítě.

 „Navždy ztratil svou lidskou podobu, Diano," zašeptala Rebeka smutně, „a myslí si, že není nic, co by ti coby vládce pekel, mohl nabídnout." 

Diana ale jen povytáhla obočí a po té vydechla. Na tváři se ji objevil úsměv. 

„A není to zrovna důkaz toho, že mě opravdu miluje?" zamrkala na satanovu sestru, „nevzdám se tak snadno, Rebeko. K tomu mě ani sám ďábel, nemůže přinutit," vzdorovitě vystrčila bradu vpřed, „má mé tělo. Mé srdce, i mou duši. On je sice ďábel, ale já žena, která je mu souzena." Významně povytáhla obočí a přikývla. Věděla, že Rebeka pochopila. 

„Ano," zamrkala Diana, ještě než vyšla ze dveří, „čekám jeho druhé dítě, tak hodlám satana požádat, aby stvrdil náš svazek manželstvím."