Diana se postavila a s uslzeným, avšak hrdým a odhodlaným výrazem, se podívala do ďáblova obličeje.

 Seděl s hlavou opřenou na svém trůnu a zhluboka oddychoval. Bylo znát, že ho její vyznání vyvedlo z rovnováhy. Jeho srdce bušilo jako na poplach a jeho ruka pevně svírající vidle, se lehce třásla.

 „Nedokáži od vás odejít, můj pane," zašeptala Diana, dívajíc se mu do očí, „mé srdce. Má duše, i mé tělo patří jen vám." 

Pak aniž by přerušila oční kontakt, rozvázala tkanici a nechala spadnout svůj šat na zem. Udělala jeden krok vpřed, aby vystoupila z hromádky látky. 

„Vezměte si mě, prosím. Potřebuji vás více, než cokoliv jiného na světě. Pomilujte mě, můj pane."

 Ďábel se zhluboka nadechl. Pak zavřel oči a snažil se dostat svůj dech pod kontrolu. Snad doufal, že až je otevře, zjistí, že se mu vše jen zdá. 

Však stále nedokázal pochopit, že tato křehká žena. Čistá, jako slovo boží, se nabízí samotnému satanovi.

 Ale když se ponořil do jejích myšlenek a pocítil její emoce, zjistil, že nelže. Toužila po něm a její srdce oplývalo láskou k němu.

 „Diano, já..." vydechl a otevřel oči, „není nic, co bych ti mohl nabídnout. Život po mém boku, není pro tak křehké stvoření, jako jsi ty. Na vždy, jsem ztratil svou lidskou podobu, a již nikdy, se s tebou nepomiluji tak, jak bych chtěl. Nikdy s tebou vína nepopiji, ani pečeně nepojím. Jsem ďábel a jako takového, bys mne měla vnímat." 

„Ale já vás vnímám, můj pane," nedala se, „a chci vás!" Odvážila se udělat dva kroky směrem k němu. 

Nohy měla jako z vosku a celá se třásla, ale statečně došla až k němu. Zastavila se pár centimetrů, od jeho trůnu.

 Ďábel ztěžka polkl, ale nedokázal ze sebe vyloudit jedinou větu. Jediné slovo. Jeho pomalu zvyšující se dech, již dávno neměl pod svou kontrolou. Celé jeho tělo, se ještě více rozhořelo a jeho rudé oči, ji propalovali toužebným pohledem. 

„Diano..." dostal ze sebe konečně.

 Tak velkou touhu a chtíč, ještě nikdy nepocítil. Měl najednou pocit, že snad všechny vnitřnosti v jeho těle začali tančit. Že každičký jeho nerv, brva, céva a sval, jakoby se napnul jako tětiva. Snad i kůže na jeho těle, jakoby dostala svůj rozum a toužila po tom jediném. Aby se ho dotýkala. 

„Ano? Můj pane?" zašeptala a obkročmo dosedla na jeho kolena. 

Satan doširoka otevřel oči a zprudka vydechl. Pohled, který se mu naskytl, již nedokázal ignorovat. A nedokázal ignorovat ani její vůni. Horkost jejího těla. 

A když se lehce dotkla jeho nahé hrudi a pohladila jeho svaly na břiše, tiše zasténal.

 Seděla na jeho klíně, v obležení jeho plamenů. Nahá a toužící po něm. Nabízela se mu. Chtěla ho. Toužila po něm. Stejně jako on po ní.