Náhle oblohu prořízl hrom. Oheň hranice ještě více vzplál a v jeho plamenech se objevil sám satan. Stál na samém vrcholu, obléhán rudými plameny a vypadal hrůzostrašně.

 Hranice již celá plála, ale satanova přítomnost a oheň vycházející z jeho těla, jakoby učinil Dianě a Damiánovi jeho smrtící účinky neškodnými. 

Pohled na tu scenerii vyrazil dech každému, kdo to zřel. Lidé poklekli do jednoho před pánem pekel a čekali, co se bude dít. Satanovy rudé oči zaplály vztekem. 

„Tak pomsty, se vám zachtělo?!" zaburácel jeho hlas, „opovážili jste se vztáhnout ruku na mého syna?!" 

Jediným mávnutím ruky, sprovodil ze světa všechny Aaronovi stráže. Na místě se změnili v pouhý popel. Všichni ostatní, co měli co do činění s Aaronem a věrností jemu, ustrašeně poklekli.

 „Milost, pane. Slitování." 

Ďábel se zhluboka zasmál. Pak zvedl svoje vidle k nebi a mohutný hrom, znovu prořízl oblohu. Na jeho tváři, nebylo ani krapet soucitu. Jeho tvář byla kamenná a zcela bez emocí. Jeho oči planuly rudě a jeho oheň hořel tak mocně, jak moc, byl rozzuřený.

 „Slitování?!" zaburácel jeho hlas, „cožpak nevíte, kdo jsem?! Jsem ďábel, a ten nebere zajatců. Neodpouští a nekoná dobrých skutků!" ve tváři mu zacukalo zlostí, „cožpak vy, jste měli slitování?" změřil si pohledem klečící Aaronovi pohůnky. 

„Jen jsme činili, co nám král Aaron přikázal." Skučeli jako jeden muž, třesouce se strachy.

 „Měli jste na vybranou," procedil satan skrz zuby, „a satan nikdy neodpouští. Vaše prohřešky, nemohli ujít mému zraku a sluchu. A vaše duše je stejně černá, jako duše vašeho krále!" Hnul rukou a bez dalšího varování, je změnil v pouhý prach. 

Pak se zhluboka nadechl a sklonil hlavu ke svému bratrovi. Ten stál bez hnutí, ale jeho srdce bušilo strachy. Jejich pohledy se setkali, a Aaron pod tíhou a vědomím bratrovy síly poklekl.

 „Došla mi již trpělivost, bratře," zasyčel satan směrem k němu, „tentokrát, jsi překročil všechny meze. Cožpak nevíš, že nade mnou nemůžeš nikdy vyhrát?! Že tvé snažení, bylo zcela zbytečné? Že je zhola nemožné, aby pouhý démon, zvítězil nad satanem? Nad nejvyšším a nejmocnějším démonem všech dob?!"

 „Milost, bratře," zaskřehotal tichým a ustrašeným hlasem Aaron, „slibuji ti věrnost, jen mě ušetři." 

Satanovy zacukalo ve tváři. Dlouze se na něj díval a neřekl nic. A Aaron snad i pojal pocitu, že nad ním znovu vyzrál. Že ho jeho bratr, jako již po několikáté ušetří. Pletl se ale, a pozdě mu došlo, že ďábel četl v jeho mysli, jako v otevřené knize.

 „Prohlašuji svého syna Damiána za budoucího vládce Almiony," řekl náhle pán pekel a vzhlédl ke klečícímu lidu, „a prohlašuji sebe, za krále této země."

 Podíval se do překvapených Aaronových očí a pak zvedl své vidle. Zděšený výraz bratrovy tváře značil, že pochopil. Nyní již ďábel, mu odpuštění nedopřeje. 

„Budeš se ty..., smažit na věky v ohni pekelném!" namířil své vidle proti němu. S velkým burácením, se otevřela země pod Aronovými nohami. Ten jen vyděšeně shlédl dolů, a poslední co slyšel, byla satanova slova. „Na věky věků, se svou černou duší, budeš dlít v temnotě!"