„Ach můj bože!" vydechla Diana, když se náhle ocitli v jeho komnatě. 

„To jméno, přede mnou nevyslovuj." zatvářil se Daren naoko rozmrzele, a po té jí cvrnknul do nosu. 

Diana se zarděla, a rozhlédla se kolem. Stále si nemohla zvyknout na to, jak je rychlý. 

Srdce se jí rozbušilo, při pouhém pohledu na něj. Díval se na ní, snad nejkrásnější muž co znala, a pomalu přestávala dýchat. Jeho síla. Moc a nadvláda, ji tak uchvacovala.

„Odhoď svůj šat," zašeptal po chvíli, nespustiv z ní oči, „chci vidět tvé nahé tělo."

 Diana zalapala po dechu a na moment zaváhala. Pak ale vztáhla ruce ke svému sarongu, a s tlukoucím srdcem, ho shodila na zem. 

Stála nyní před ním nahá, a on si ji nepokrytě prohlížel. Styděla se, ale zároveň po něm toužila tak, až se celá roztřásla. 

„Jsi nádherná," vydechl, „nikdy, jsem neviděl nic krásnějšího. Tají se mi dech, Diano, když se na tebe podívám. Přestávám racionálně myslet, a co je nejhorší, zapomínám na to, kým jsem." Vztáhl ruku, a jemně se dotkl její tváře. Několik dlouhých sekund, ji hladil po líci a snad ani nedýchal.

 „Neměl bych to dělat, Diano. Neměl bych, ale je to silnější, než já. Nikdy jsem nevěřil na pouto, ani na lásku. Bral jsem si jen, co jsem potřeboval. Když mé tělo, potřebovalo úlevu, byli tu mé milenky, které mi ho rády dopřály, ale necítil jsem nic. Nic! A nyní..." zprudka vydechl, „již při pouhém pohledu na tebe, se mé tělo probudí. Při pouhém závanu tvé vůně, přestávám uvažovat. Při pouhé vzpomínce na naše milování, se přestávám ovládat. Toužím po tobě, Diano. Tak moc!" 

Jeho oči zaplanuly, jak dva uhlíky. Zhluboka se nadechl a na moment zavřel oči. Snad si myslel, že sám sobě dokáže rozmluvit to, co bylo nevyhnutelné. Ale když je otevřel, věděl, že již nedokáže déle vzdorovat. 

Sehnul se k ní, a přiložil svá ústa na její. Lehce. Jemně a vroucně, jakoby to bylo naposledy. Vychutnával si jejich chuť a tiše sténal. Pak se zprudka odtáhl a zadíval se jí do tváře.

 „Znáš již mou pravou tvář, Diano. Mou pravou podstatu, ve které si tě nyní musím vzít. Ale stačí jediné tvé slovo, a nechám tě jít. Slibuji!" Díval se do jejích očí, a hltal její pocity. Toužila po něm, a to ho skoro děsilo.

 „Nebojím se vás, můj pane," zašeptala Diana, „nemůžete mi vymluvit, co cítím, ani namluvit, že jste děsivý. Mé srdce, i má mysl, mluví stejnou řečí. A má duše, která je již vaše, se třese touhou, po vašem objetí." 

Ještě několik dlouhých chvil, hltal Daren její tvář. Pak zvrátil hlavu a rozpřáhl ruce vzhůru. Když se na ní po té podíval, stál před ní již v celé své děsivé kráse a velikosti. 

Jako vždy, byl do půl těla nahý, oblečen jen v černé kalhoty a jeho rudé oči, si ji měřili pohledem. Diana zalapala po dechu. Pamatovala si jeho výzor, ale stejně jí srdce poskočilo. Však sám satan, se na ni díval shůry a čekal.

 Polkla, a statečně vztáhla k němu ruku. Zavřela oči, když se dotkla rudého ohně, kterého, ho celého obklopovalo. Pak překvapeně zamrkala. Věděla, že ji neublíží, ale stále ji to překvapovalo.

 Stále se ani nepohnul. Jen ji bedlivě sledoval, a ona poznala, že nechává vše na ní. Kdyby zaváhala, splnil by své slovo, a nechal by ji jít. To ale ona za nic na světě, nechtěla dopustit. Potřebovala ho tak moc, až ji srdce bolelo.

 Opatrně se dotkla jeho rudých jizev na břiše. Přejela po nic prsty. Jemně kroužila po každé z nich, po celém jeho těle a přistihla se při tom, že je snad již ani nevnímá. Že jen s touhou hladí jeho vypracované tělo. 

Pak k němu vzhlédla, a setkala se s jeho planoucím pohledem. Zaváhala, ale jen na okamžik a vztáhla ruce. Dotkla se jizev na jeho tváři. Pak zapletla prsty do jeho vlasů a přejela po celé délce, jeho rohů. Tehdy se ďábel, poprvé pohnul.

 „K čertu!" zaklel, zcela zmožen svými pocity, „víš ty vůbec, co děláš se samotným satanem?" Zprudka vydechl a snažil se dostat svůj dech pod kontrolu. Celé jeho tělo, bylo napjato k prasknutí. Cítil snad každičký nerv, ve svém těle. 

„Mé mužství, již je zcela připraveno, Diano." Vydechl. Sklonil se k ní, a vzal ji do své planoucí náruče.