Daren si přivinul Dianu do náručí a políbil ji na temeno hlavy. 

Srdce mu stále ještě bušilo jako o život. Něco tak nádherného, zatím nezažil. A že jeho život, počítal již několik tisíciletí. 

Musel si přiznat, že mu hlavou proběhla obava z toho, zda ho její tělo pojme. Však byl ďábel. A ona nejkřehčí bytost, jakou kdy držel v náručí. 

Ale po té, co si vzal její panenství, a její tělo si na něj zvyklo, změnila se jeho nymfa v dračici. Toužila po něm. Chtěla ho, zas a znova. A on, jí to s radostí vyplnil.

 Nemohl se jí nabažit. Jejího těla. Její hebké kůže. Jejích dotyků a vzdechů. Líbilo se mu, jak moc mu dává najevo, že po něm touží. 

Bylo to zcela něco jiného, než doposud zažil. Jeho milenky, by se nechali uškvařit za živa. Udělali by vše, pro jediný jeho pohled, ale milování s nimi, nedosahovalo ani z poloviny toho, co cítil nyní. Bylo to, jakoby jen jeho tělo automaticky a bez emocí, vykonalo svoji potřebu. Zatímco s Dianou měl pocit, že snad každičký nerv, pór jeho těla, se s ní spojil celou jeho bytostí. 

„Víš, co znamená to, že ses oddala právě satanovy?" zašeptal do jejích vlasů. 

Bylo mu jasné, že ona nemá ani ponětí o tom, co to pro ni znamená. Nikdy by se s lidskou dívkou nemohl spojit, kdyby to nebyla ta pravá. Ta, která jediná, mu může dát syna. 

Ďáblovo písmo nelhalo. Existuje lidská dívka, která je schopna spojení se satanem. Jeho polibky, by ji jinak uškvařily na popel. A kdyby to opravdu nebyla ona, jeho semeno, by jí dávno zabilo.

 On byl nejvyšší ze všech démonů a nejstarší a nejmocnější bytost na světě a měl za povinnost, jednat podle toho.

 „Tvá duše, nyní patří mě." Vydechl a zadíval se jí do očí.

 Za normálních okolností, by ho to vůbec nerozrušilo, ale jeho srdce, stále mocně bušilo do jeho hrudi. 

Poprvé za svůj předlouhý život, něco cítil. Nechtěl sice za žádnou cenu uvěřit tomu, že je to právě láska, protože v ní nevěřil, ale věděl, že je to lidský a jemu neznámí cit. 

„Já vím, můj pane." Odvětila Diana a ztratila se v jeho černých očích. Byl to sice ďábel, kdo ji svíral v náručí, ale byl první, kdo se k ní choval jinak, jak ke kusu hadru. 

Na pouto, a na lásku nikdy nevěřila, však ji nikdy, nikdo neřekl jinak, než špinavá děvko. Nepoznala lásku mateřskou, ani jinou, a najednou tu byl on, a ukázal jí, jaké to je být chtěná. Opatrovaná a milovaná. A jestli pocit, který měla pokaždé, když se na něj podívala, láska, začala v ní věřit. 

„Ne, nemáš ani ponětí, Diano," zašeptal, „oddala ses ďáblu. Tvá duše, je nyní má. Tvé tělo. Tvůj život. Již nemáš cesty zpět," smutně přejel prstem po její líci, „co peklo jednou schvátí, Diano, již nikdy..., nikdy nenavrátí."