Diana nevěděla ani jak, ale najednou se ocitli v Carharu, v jeho trůnním sálu. Ďábel zůstal stát s Dianou v náručí, a ani ona, se najednou neměla k tomu se od něj odpoutat.

 Cítila se v bezpečí, v jeho mohutných pažích a pocit, který se rozlil po celém jejím těle, nedokázala k ničemu přirovnat. 

Opírala se hlavou o jeho hruď a zhluboka oddychovala. Plameny, které neustále olizovaly satanovo tělo, je zcela obklopily, ale necítila nic. 

A pohled na ně, byl naprosto úchvatný. Sám satan, ve své kráse a velikosti, držíc v náručí bezbrannou dívku, dívajíc se do její tváře, v obležení plamenů. Nikdo by nemohl pochybovat o tom, že tito dva, patří k sobě. 

„Již ze mě nemáš strach?" zašeptal náhle, a konečně ji opatrně postavil na zem. 

„Nemám, můj pane." Odvětila Diana, a sklopila zrak. Styděla se před ním. Stála stále tak blízko němu, že jeho oheň obklopoval oba dva. 

„A co se změnilo, Diano? Jsem stále stejný. Stále stejně hrozivý. Stejně děsivý. Jsem ďábel, před kterým si utekla, protože tvé srdce posedl strach, že bych se tě mohl jen dotknout."

 Zakroužil v jejím obličeji. Chtěl tu odpověď od ní. Potřeboval slyšet to, co přesto cítil. Její srdce již nebilo strachy, ale vzrušením. Její mysl, již nebyla posedlá hrůzou a odporem k němu, ale zcela něčím jiným. A to zjištění, mu rozbušilo žílu na čele. Jeho srdce, se znovu otřáslo. 

„Já..., odpusťte, můj pane," vykoktala a snažila se zahnat slzy, deroucí se jí do očí, „nevím, proč jsem to udělala. Nevím, proč jsem utekla." Sklopila hlavu a rozplakala se naplno. Nedokázala se mu ani podívat do očí. 

Několik dlouhých vteřin bylo ticho. Pak jí ďábel prstem nadzdvihl bradu a podíval se jí do tváře.

 „Sám jsem zmatený z toho, co cítím. Nevěřím na pouto. Ani na lásku. Však ďábel přeci nemiluje. Necítí a nemůže toužit po někom tak..." polkl a zprudka si oddechl, „tak..., jak já po tobě."

 Diana nahlas polkla. Jeho vyznání, ji zcela omráčilo. Fascinovaně se zadívala na jeho pootevřené rty a její dech nabral nebývalých obrátek.

 „Smím tě políbit?" řekl najednou a Diana jen horlivě přikývla. Na nic víc se nezmohla. Toužila po tom, aby ji líbal. A náhle jí bylo jedno, že sám satan. 

Nevnímala jeho podobu, jen zavřela oči a nahlas zavzdychala, když se jeho rty dotkly jejích. 

Jeho horká ústa drtila její, a oba dva, přestali vnímat čas i prostor. Dlouhou dobu, stáli sobě v objetí a vášnivém polibku.

 Pak Diana vztáhla ruce, aby mu vpletla prsty do vlasů. Zavadila o jeho rohy. Překvapeně vydechla a maličko se odtáhla, tak, aby mu viděla do obličeje. 

Rudé, plápolající oči, se zadívali do jejích, ale během okamžiku se změnily v černé, pronikavé a ty nejkrásnější, jaké kdy viděla. 

„Chci, aby tvé poprvé, a naše první milování, bylo pro tebe to nejkrásnější. V mé lidské podobě." Dostal ze sebe Daren ztěžka a zabodl do ní svůj zrak. 

Jen zalapala po dechu, a nahlas polkla. A když ji vzal do náručí, a rozešel se svým hradem do svých komnat, položila mu oddaně hlavu na rameno.