Daren si vztekle odfrkl. Překvapovala ho čím dál více. Nemohl uvěřit, co mu tato lidská dívka říká. Toto křehké stvoření, kterého se bál snad i dotknout. 

Vůbec se mu nelíbilo, co v její přítomnosti cítí. Ale ještě více se mu nelíbilo, co cítí ona. 

Její srdce bilo vzrušením. Obdivem k němu. Kdykoliv se k ní jen přiblížil, její srdce se rozbušilo jako na poplach. Její dech se zvýšil a adrenalin v jejím těle, se divoce rozproudil. A její emoce, kterých byla plná, z ní tryskali na všechny strany. 

„Ani trochu se mi nelíbí, co říkáš, Diano," zašeptal, a zamyšleně přejel palcem po její bradě, „já ztělesňuji zlo. Jsem démon. A jako takový, nedokáži milovat. Cítit, ani nenávidět. Mé srdce je pusté a emocí prosto. Nesmíš se na mě dívat tak, jak se díváš." Řekl skoro zoufale.

 Prsty se mu třásli, když se jemně dotkl jejích rtů. Tak rád, by je zase políbil. A když pootevřela rty a podívala se mu oddaně do očí, neubránil se tlumenému zasténání.

 „Měla bys prchnout přede mnou. Měla bys odejít tak daleko, jak to jen jde, abych tě nenašel, Diano" nahlas polkl, „ale bojím se, že stále by to bylo málo." 

„Proč?" vydechla Diana, třesoucím hlasem. Jeho dotyk prstů na jejích rtech, ji přímo spaloval.

 „Protože bych si tě našel, třeba na druhém konci světa. Nic by mi nezabránilo v tom, to udělat. A toho se děsím."

 Několik okamžiků, kroužil v jejím obličeji, a pak se odvážil dotknout její tváře. Pomalu přejel prsty po její líci, fascinujíce sledujíc, jak se třese touhou, pod jeho dotekem. I on, najednou ucítil, jak se mu pomalu zvyšuje dech. A jeho srdce, se již po několikáté otřáslo. 

„Polibte mě, pane." Zašeptala Diana. Zavřela oči a vystrčila bradu proti němu. Sebrala veškerou svou odvahu co měla, ale statečně vzdorovala svému strachu. Její touha byla silnější, než její obranný mechanismus.

 Daren udiveně povytáhl obočí. Přelétl pohledem její křehké tělo, a zasténal. Nabízela se mu, a on již nedokázal vzdorovat. Toužil po ní tak moc, až ho to děsilo. 

Pomalu se sklonil k jejím rtům. Jemně se dotkl svými ústy jejích. A již ten letmí polibek, rozproudil v jejich žilách lavinu vášně. 

A když mu Diana zasténala do úst, ztratil se úplně. Nikdy nepocítil tak velkou vlnu chtíče a vzrušení.

 „U satana!" zaklel a divoce si ji k sobě přivinul. 

Hladově, až skoro šílený touhou, drtil její rty, jako smyslů zbavený. V rukách cítil její měkké tělo, tisknoucí se k němu, a i když věděl, že by měl přestat, prostě to nedokázal. 

Ona byla první žena, se kterou pocítil něco takového. Ta touha po jejím těle, byla neskutečná. 

Za celou dobu, co zde byla, ji nedokázal vyhnat ze své mysli. Snad ani na jedinou vteřinu. Byla jako droga, po které toužil tak, až z toho šílel.

Ale to se mu nelíbilo ještě více. Najednou měl totiž pocit, že přestává mít kontrolu nad svým chováním. Nad svým tělem, které si dělalo, co chce. Nad svou myslí. Ale co bylo nejhorší, jeho emoce, ukryté hluboko v jeho podvědomí se drali na povrch. A to si nemohl, a nechtěl dovolit.

 „Měla..., měla bys jít spát," procedil skrz zuby zadýchaně, když se od ní odtáhl, „nesmíš se sama potulovat po mém království." Zamračil se na ní a krok poodstoupil. 

Měl na sebe vztek, že jí prostě nedokáže odolat. On, satan, který měl vždy, vše pod kontrolou, se najednou nemůže nabažit obyčejné, lidské dívky.