Nicholas přinesl Isabelu do ložnice. Postavil ji na zem, v místech, kde se u stropu houpali dva železné kruhy. 

Natáhl jí ruce nad hlavu a připevnil koženými opasky. Pak si lačně, změřil její nahé tělo.

 Byla bezbranná. Visela přivázána za ruce, a nemohla se bránit. Nemohla odporovat. Nemohla mu vzdorovat.

 A on, si s ní mohl dělat, co chce. Patřila mu. Byla jeho. Byla jeho majetek, a nikdo, mu ji nemohl vzít. 

Třesoucími prsty, vzal do ruky svůj bičík. Pohladil její nádherný zadeček, který ho tak moc vzrušoval. Šílel z něho. Jeho penis, se postavil do pozoru, kdykoliv ho odhalila.

 Toužil po tom, ho líbat. Hladit. Mazlit se s ním. Toužil po tom, jí naplácat. Trestat jí. 

Toužil vidět její rudé půlky, od jeho bičíku. 

Ano, vzrušovalo ho to. Dráždilo. Naprosto nad sebou ztrácel kontrolu. 

Toužil po tom, jí naplácat, a pak s láskou zlíbat, její horkou kůži, na které se tak krásně vyjímali rudé šrámy po rákosce.

 Ano, byl snad zvrhlí. Byl posedlí. Ale byl posedlí, láskou k ní.

Miloval ji, a miloval to, že se jí to líbí. Ale nejhorší, na tom všem bylo, že ona nebyla ta, která byla jeho otrokem. To on. 

On byl pouhý nástroj v jejích rukou. Pouhá loutka, kterou ona ovládala svým tělem. 

To ona, si s ním vlastně mohla dělat, co chce. To ona, určovala pravidla, kam až může zajít.

 Otrokem, tu byl on. Otrokem své touhy a posedlosti, po své ženě, bez které nedokázal žít.

 **** 

KONEC