Isabela zalapala po dechu. „Ronaldovi?" vydechla skoro vyděšeně, „jak..., jak jsi na to přišel?"

 Dívala se do jeho nádherných, bolestí stažených očí, a najednou jí to došlo. 

 On si celou tu dobu myslel, že mluví o tom, co se dělo na masáži. On si myslel, že se mu omlouvá za to, že ho podvedla? Že se vyspala s Ronaldem? 

Nemohla tomu uvěřit. A přesto, jí to odpustil? Přesto, že by se oddala jinému muži, se jí ještě omlouvá za to, že tu nebyl, a že to je jeho chyba?

 Vedraly se jí slzy do očí. Dívala se na toho nejkrásnějšího chlapa, jakého kdy viděla. Před kterým se třásl pomalu celý svět. Již jeho jméno, nahánělo lidem hrůzu. 

Jeden z nejvlivnějších lidí na světě. Nejobávanějších. A též nejnáviděnějších. Byl vlivný. Mocný. Krutý. Arogantní. Despotický, i dominantní. Ale také neskutečně něžný. Milující. Chápaví. Ochranitelský. Vášnivý. A k smrti věrný, těm, které miloval.

 Byl to muž, o kterém věděla, že by nikdy nepřipustil, aby se jí něco stalo. Který ji bude chránit, až do svého posledního dechu. I za cenu svého života.

V každém případě, kdykoliv, si mohla být stoprocentně jistá, že se na něj může spolehnout. Nikdy by ji nenechal na holičkách. Nikdy by ji nepodrazil. A nikdy by ji doopravdy, nedokázal ublížit. 

Konečně si uvědomila to, že mu může vždy, a za každých okolností, stoprocentně důvěřovat. 

„Já..., nemilovala jsem se s Ronaldem, Nicholasi. Nic jsem s ním neměla. Jak bych mohla," vydechla a zakroužila v jeho tváři, „však netoužím po nikom, jak po tobě."

 Vztáhla ruku, a dotkla se jeho překvapené tváře. Nic neříkal, jen se na ní díval. 

„Celou dobu, jsem si myslela, že mluvíš o tom, proč ses na mě zlobil. Proč jsi mě opustil. Omlouvala jsem se za to, jak jsem se chovala. Již všechno chápu, Nicholasi. Již vím, co znamená být ženou nejobávanějšího mariánského bosse." Polkla. 

Přejela něžně, po jeho tváři. Byli ještě stále vlhké, od jeho slz.

 „Ale..., něco ti musím říci," na moment zaváhala, „já..., je tu něco, za co se moc stydím. Nevím vůbec, jak se to mohlo stát, Nicholasi. Ale já..." srdce se jí rozbušilo jako o závod. 

Dívala se mu zblízka do očí, a znovu se jí chtělo plakat. Dodala si odvahy. Díval se na ni s takovou láskou, že se již ničeho nebála.

 „Totiž..., tak moc, jsi mi chyběl, že se mi o tobě i zdálo. Tak moc, že jsem se budila, ze sna, kdy jsem měla pocit, že se se mnou miluješ, a jen z pouhého snu, jsem měla orgasmus." 

Zadrhl se jí hlas. Ztěžka polkla, ale statečně pokračovala dál. 

„A ..., a..., já..., bože Nicholasi..., prosím odpusť, ale měla jsem orgasmus, když mne Ronaldo prováděl masáž. Představovala jsem si, že to tvoje ruce, masírují můj zadeček, a nedokázala jsem to ovládnout." Popotáhla, a pomalu zoufale se podívala na Nicholase. 

Najednou přestala i dýchat. 

Náhle se Nicholasova tvář, roztáhla v úsměvu. Chytil ji, a zprudka ji stáhl k sobě do vody. I s jejím županem. 

„No..., tak se na ten tvůj orgasmus, budeme muset podívat, miláčku." Zabručel a vášnivě ji políbil.