„Jistě." zašeptala Isabela. Nechtěla ho dráždit. Byla tak šťastná, že s ní vůbec mluví, tak se bála, mu jakkoliv odporovat. 

Srdce jí bušilo, když se mu dívala do tváře. Vypadal sice velice naštvaně, a vlastně nechápala proč, ale napadlo ji, že to je ještě stále důsledek toho, proč s ní vlastně skončil. 

Ale jestli to bylo tak, tak potom to, že s ní dneska mluví, a i když je vážně hodně naštvaný, je velký úspěch. 

Však kolikrát si říkala, že by byla raději, kdyby na ni křičel, nebo ji dal na zadek, než to, aby mlčel a odešel od ní. 

„Při..., připravím ti koupel, jestli chceš." Zašeptala znovu. 

Chvíli bylo ticho. Nicholas se na ni díval, a pak si povzdechl. „Dobře, děkuji," zabručel, „jen si vyřídím pár důležitých telefonátů, a za hodinu přijdu."

 Isabela zalapala po dechu. Chvíli se dívala, jak odchází, a pak se rozeběhla do jejich ložnice.

 Vřítila se do pokoje a scházela ze sebe oblečení. Vrhla se do sprchy, a pak se půl hodiny zuřivě přehrabovala v šatníku. 

Srdce jí bušilo, jako o závod. Nemohla uvěřit tomu, že se k ní Nicholas vrací.

Chtěla vypadat, co nejlépe. Ale zase ne tak, jako by počítala s tím, že k něčemu dojde. I když v to doufala.

 Chtěla mu konečně všechno vysvětlit. Chtěla mu říci, jak jí mrzí, jak se chovala. Že již si všechno plně uvědomuje. A že bez něj, nedokáže žít. 

Nakonec si na nahé tělo, natáhla svůj bílý župan. Vše, ji připadalo buď moc usedlé, nebo moc vyzývavé, vzhledem k situaci.

 Však se vrací po skoro půl roce, a byla tak nervózní, jako kdyby se to, ať to bylo cokoliv, mělo stát poprvé. 

Napustila horkou vodu, do vany s vířivkou a nalila do ní, vonné oleje. Kolem zapálila svíčky a zapnula romantickou, tlumenou hudbu. Přesně tak, jak to bylo dnes na masáži. Však se jí ta atmosféra, moc líbila. 

Chvíli stála, a kochala se svým výtvorem. Najednou se za ní zjevil Nicholas. Vykřikla. Ani si ho nevšimla. 

„Já..., připravila, jsem ti tu koupel, Nicholasi." Vydechla. 

Nicholas se překvapeně rozhlédl po místnosti. „Děkuji, Isabelo." Zašeptal, a začal se pomalu svlékat. 

Odhodil sako a kravatu. Rozepnul košili, a když ji stáhl ze svých zad, teprve si všiml, že se na něj Isabela strnule dívá.

 I jí, to najednou došlo. Trhla sebou, a zčervenala, jakoby přistižena, při nějaké nestoudnosti. Ale prostě si nedokázala pomoci. Však jeho tělo, bylo tak dokonalé. Nervózně polkla. 

„Jen jsem chtěla, aby ses tu cítil dobře." Dostala ze sebe ztěžka, když odhodil zbytek oblečení.

 Srdce se jí rozbušilo, jako o závod. Cítila se, jako kdyby poprvé v životě, viděla nahého muže. Ale on byl vlastně jediný muž, kterého kdy viděla nahého, a po jiném, ani netoužila. 

Její zrak, sklouzl k jeho rozkroku. Nahlas vydechla. Tomu samovolnému vzdechu touhy, nedokázala zabránit. Byl vzrušený. Toužil po ní tedy? Polkla. 

Opatrně se položil do vany, a podíval se na ní. Isabele se podlomily kolena. 

„Snad..., snad se ti to líbí," vykoktala. Nevěděla co říci, nebo jak se zachovat.

„Nechceš mi něco říci, Isabelo?" Zašeptal Nicholas.

On samozřejmě narážel na její dnešní masáž. Ke své hrůze, měl pocit, že Isabela tomu Casanovy neodolala. To vědomí, ho drtilo tak, že se mu zdálo, že umírá zevnitř.

 „Nicholasi, já..., omlouvám se." vydechla a zatlačila slzu. Ona myslela, že mluví o jejím posledním výstupu, než od ní odešel. O tom, jak vtrhla do jeho kanceláře, bez ohlášení, a byl ji nucen dát na zadek.

 „Omlouvám se, Nicholasi. Moc mě to mrzí. Já..., prostě jsem ale nedokázala odolat. Bylo to silnější jak já. Ty ses mě vůbec nevšímal, a já tak potřebovala cítit trochu té lásky a náklonnosti. Něhy. Ruce na svém těle. I to, že jsem dostala na zadeček, se mi líbilo. Opravdu to již neudělám. Věř mi, prosím." Rozplakala se na plno.