Služebná prostírala na stůl k večeři. Všichni již byli přítomni, až na Isabelu. 

Nicholas již měl v sobě, několikátou skleničku. Byl nervózní. Přímo šílený nevědomostí, co se přihodilo. 

„Mám podávat, pane? Nebo budeme čekat na paní Isabelu?" ozvala se služebná.

 „Budeme čekat!" zavrčel Nicholas, a v jeho hrdle, skončil další obsah skleničky. 

Vůbec se mu nelíbilo, její zdržení. Již by tu přeci měla být. Měl chuť, zvednout telefon, a zavolat Antonovy s Raulem. Když v tom, se otevřeli dveře. 

„O..., omlouvám se, trochu jsem se zdržela." Řekla Isabela, když si všimla, jak na ní všichni, upřeně hledí. 

Nervózně si uhladila své šaty, a zkontrolovala, jestli je vše v pořádku. Však se na ni dívali, jak kdyby spadla z Marsu. 

„Byla jsem tak rozrušená z té masáže, že jsem si jen skočila na malý nákup." Řekla ještě, a přistrčila se ke stolu. 

Nicholas do sebe kopl ještě jeden obsah sklenice a konečně si přisedl i on. Na jídlo, ale neměl ani pomyšlení. 

„Takže se ti to líbilo, Isabelo?" Prořízla podivné ticho Aisha.

 Isabela přikývla. „Ano..., měla jsi pravdu. Ta masáž, je opravdu uvolňující a vzrušující."

Polkla, když si všimla pomalu rozzuřeného Nicholasova pohledu. Nemohl přeci ale vědět, co se stalo. 

Ano, byla opravdu tak rozrušená z toho, že má orgasmus jen při pouhé masáži, když myslí, na svého manžela. Styděla se za to, ale za žádnou cenu, to přeci nemohla přiznat.

 Přeci neřekne Nicholasovi, že se jí o něm už i zdá. Že se probouzí zpocená a toužící po něm, a že se jí již několikrát stalo, že již při pouhé vzpomínce na jejich milování, měla orgasmus.

 Je to její vina, že pouhá masáž, v ní vyvolá vzpomínky na něj. Byla o tom přesvědčená, a tak se rozhodla dělat, jako by se nic nestalo. Však i Aisha, byla nadšená, z té masáže. 

„Víš, jak nesnáším nedochvilnost," zabručel Nicholas, „ale chápu, rozrušila-li tě tak, ta masáž?" Pevně semkl rty, a změřil si jí pohledem. 

Isabela nahlas polkla. Rozbušilo se jí srdce. Po dlouhé době, na ní zase promluvil, tak to nechtěla pokazit. 

„A..., ano. Omlouvám se, za to zpoždění, ale..., potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky. Aisha měla pravdu, ta masáž, je opravdu vzrušující. Cítím se také, jako znovuzrozená." 

Nicholasovi ve tváři zacukalo. Měl co dělat, aby udržel své emoce pod kontrolou. I když cítil, že se mu to zrovna moc nedaří. 

„Takže Ronaldo, je opravdu tak skvělý masér?" 

„Ano, je," přikývla Isabela. Nevšimla si, Nicholasova rozzuřeného, a ironického podtónu, „říkal, že jsem ztuhlá a strnulá, a že mě potřebuje uvolnit. A že mi od toho pomůže." Pokračovala, aniž by si všimla, jak se pomalu mění, výraz jeho tváře.

 „A pomohl?" procedil skrz zuby Nicholas. Již toho na něj bylo moc. Jeho jinak tak zcela ovládané emoce, nedokázal krotit.

 Isabela si teprve nyní, všimla, že se na ní Nicholas, přímo rozzuřeně dívá. 

„Ano..." polkla, a odložila příbor, „je..., je dobrý, Nicholasi. Já..., říkal, že ve mne probudí ztracenou rovnováhu a..." opatrně se odstrčila od stolu. I Nicholas.

Seděli nyní naproti tobě, a napětí mezi nimi, by se dalo krájet. 

„A probudil?" pokračoval, a jeho oči, přímo jiskřily.

 Isabela znovu opatrně přikývla hlavou. „Já..., myslím, že ano. Snad. Tedy nevím, jestli půjdu ještě jednou..." Ztěžka polkla.

 Samozřejmě, že vůbec neuvažovala, že by se v onom salónu, ještě někdy ukázala. Přísahala si, že již tam nikdy nevkročí. Ale kdyby přiznala, že ne, bylo by to přeci divné, když tu proceduru, tak chválí. Pak by musela Nicholasovi sdělit důvod. A to mu nechtěla, za žádnou cenu přiznat. 

„Ještě jednou?!" Nicholasovi, se ta slova, skoro vzpříčila v krku.

 „No..., když..., když mi to dovolíš." Vydechla zmateně. Nechápala vlastně vůbec, co se tady děje.

 „Sa..., samozřejmě, Nicholasi," pokračovala rozpačitě, „je..., je to jen masáž, že? I když..., také mi vadilo, že jsem musela být nahá..., a že se mne dotýkal cizí muž, ale..." polkla. Podlomil se jí hlas. 

Byla tak rozrušená s Nicholasova výrazu, že ani nevěděla, co říká. Jen se mu snažila odpovědět na to, co po ní chtěl. Však neřekla o nic víc, ani míň, než Aisha. 

„Jestli ti to dovolím?!" cedil skrz zuby Nicholas.

 Zprudka vydechl, nahromaděný vzduch z plic. Cítil se jak před zhroucením. Už je ta představa, že se dotýká jejího nahého těla, ho nutila vraždit. 

Isabela znovu ustrašeně přikývla. 

 „Ji..., jistě. Neudělám nic, co bys nechtěl..., já..., i když se mi to líbilo, když nebudeš chtít..." nedořekla. 

Nicholas se nad ní postavil, a i Isabela, automaticky vyskočila na nohy.

 „Takže se ti to líbilo?" vyprskl směrem k ní.

 Stáli dva kroky od sebe, ale jiskření mezi nimi, bylo zcela patrné. Isabela znovu přikývla, a ihned poznala, že to neměla dělat. 

„To si piš, že neuděláš nic, co bych nechtěl, Isabelo. Osobně, se o to postarám!" řekl přímo zuřivě, „nehneš se z pokoje, bez mého svolení. A dohlédnu na to, Isabelo. Dnes se totiž vrácím, do naší ložnice!"