Isabela se poslední dobou, opravdu snažila. Od Aishi se učila všechno, co potřebovala. 

A postupně zjišťovala, jak strašně nezodpovědně, se chovala. Teprve nyní, si vlastně uvědomila všechno, co způsobila.

 Že Nicholas málem přišel o život, byla jen a jen, její vina. Když si uvědomila, že když nechal jejího otce žít, bylo také velké riziko. 

Že to, jak si ji musel vzít na jejich svatbě, a ona ho za to nenáviděla, to vše, zapříčinila její lehkomyslnost. 

Konečně si uvědomila, v plné míře, že když se nezmění, nikdy ho nezíská zpět. A to ona chtěla. Z celého srdce. Milovala ho, a proto se tak snažila. 

Nicholase prakticky skoro nevídala. Vyhýbal se jí. A nyní ji došlo, že se mu ani nediví. 

Teprve v poslední době, začal se pomalu zjevovat. 

Jednou ho potkala při večeři. Je pravda, nemluvil vlastně vůbec, ale to, že již tam jen byl, byl velký pokrok. A proto, nechtěla nic pokazit. Nechtěla již na něj tlačit.

 Aisha jí říkala, že potřebuje čas, tak mu ho dá. Říkala jí, že slov, již bylo dost, teď mají mluvit činy.

 A tak když se zjevil i po druhé, u společné večeře, snažila se chovat tak, aby ho znovu neodradila. 

Vlastně k ní, i poprvé prohodil pár slov. Už to, že se na ní podíval, a promluvil k ní, v ní vzbudilo takové naděje, že se jí úplně rozbušilo srdce.

 Aisha, ten den u večeře, začala mluvit o masáži. Isabele to zrovna nebylo moc po chuti, však ještě měla v patrnosti, co o ní Ronaldo říkal. A najednou dostala strach, aby se to Nicholas nedozvěděl, a nevysvětlil špatně. 

„Ronaldo, je vážně úžasný masér," rozplývala se Aisha, „ten chlap, má zlaté ruce. Že ano, Isabelo?" podívala se na ní, a Isabela nervózně poposedla. 

„No já..., myslím, že ano." Špitla. Cítila, jak se na ní Nicholas upřeně dívá.

„Já byla dnes," pokračovala Aisha neúnavně, „a Isabela jde zítra. Že ano, Isabelo? Na celkovou masáž těla."

 Isabela měla chuť, zalézt pod stůl. 

„Je opravdu tak skvělí, jak jsem slyšel?" ozval se Kiefer. 

„No jasně," přikývla Aisha, „představ si přítmí. Vonné svíce. Tichá a smyslná hudba. A mohutné ruce, klouzající po tvém, naolejovaném těle."

Isabela polkla, a málem se zakuckala. A výraz Nicholasovi tváře, zrovna vypovídal o tom, že nemá daleko od toho, někoho vlastnoručně odpravit ze světa.

A vlastně i Kieferův. I když byli s Aishou domluveni, stejně se mu to moc nelíbilo.

 „Celková masáž, je úžasná. Cítím se, jako znovuzrozená," mlela Aisha stále svou, „je pravda, trochu mi vadí, že u toho je člověk zcela nahý, ale je to jen masáž, ne? Ronaldo totiž tvrdí, že jeho ruce, musí po kůži klouzat, a jakákoliv překážka, byť jen v podobě kalhotek, by nepřinesla kýžený efekt. Vážně, Isabelo. Máš se na co těšit." Usmála se na ní zářivě, a Isabela měla chuť, ji něčím praštit. 

Zrudla až ke konečkům vlasů když vzhlédla, a setkala se s Nicholasovým pohledem.

 Ten se cítil, jako před zhroucením. Tep mu bušila jako splašená, a měl co dělat, aby alespoň maličko dokázal udržet klidnou tvář. 

Představa, že leží na stole nahá, a dotýká se jí cizí chlap, ho přiváděla skoro do mdlob.

 „Já..., jestli..., jestli nechceš, Nicholasi, tak nepůjdu." Vykoktala Isabela, když si všimla jeho výrazu. 

Nicholas polkl. Měl chuť, jí to striktně zakázat. Přinejhorším ji zamknout v pokoji, nebo ještě lépe, odpravit toho zmetka. Ale zatřásl jen hlavou. 

„To je v pořádku, Isabelo. Věřím ti. Je to jen masáž, ne?" vypravil ze sebe, rádoby nezúčastněně.

 Ale srdce, mu bušilo jako o závod. 

Vůbec nechápal, jak se k něčemu takovému, mohl nechat od Kiefera přemluvit.