„Trochu jsem ti tedy proklel toho Ronalda, Nicholasi." Řekl Kiefer, když vstoupil do jeho kanceláře. „Ronaldo Belušči. Syn Ronalda Beluščiho staršího." 

Nicholas jen pevně semkl rty. Ronaldo Belušči starší, byl mafián, a velký přítel, jeho otce. Byl velmi oddaný a věrný, k mafii, Nostra Victoria, potažmo k němu.

 A ještě než jeho otec zemřel, slíbil mu, že se o jeho syna postará. 

Již to Nicholasovi docházelo. To byl onen mladík, který byl sic trochu omezeného myšlení, ale velmi pohledný. Sám, ho před nedávnem přijal, právě na Beluščiho žádost, do svých služeb.

 „Pětadvacet let, „pokračoval Kiefer, „o vzdělání nemluvím, ale je velmi pohledný. Líbí se ženám, a dokáže toho vcelku využít. Je velmi výřečný, co se týče žen. Je to taková opálená, hora svalů, s výmluvným jazykem, na který slyší, právě ženy. A zde je ten problém. Měl několik románků, s ženami..., no řekl bych vlivných lidí, a jeho otec, měl co dělat, aby ho vysekal z oněch problémů." 

Nicholas pomalu vstal a otočil se k oknu. Vůbec se mu to nelíbilo. Od té doby, co slyšel Isabelin a Aishin rozhovor, nedokázal ho vypustit z hlavy. 

Kiefer si povzdechl. „Nicholasi..., můžu nyní mluvit, jako tvůj přítel?" 

 Nicholas jen přikývl, ale ani se neotočil. Kiefer, byl vlastně jediný, který o něm věděl, skoro vše. Byl jako jeho bratr, kterého nikdy neměl, a po kterém tak toužil. 

Však i syn mafiánského bosse, potřeboval někoho, komu by se svěřil, a komu mohl stoprocentně důvěřovat. 

Kiefer byl stejně stár, osmadvaceti let, a proto jejich přátelství, vzniklo o mnoho dříve, než se zasnoubil s Aishou. 

Navštěvovali stejné školy. Stejné sportoviště. Karate. Zápas. Střelbu. Byl jediný, komu mohl svěřit vše, co cítí, aniž by ho za to jakkoliv soudil. Jejich sympatie, a naprostá důvěra, jeden k druhému, byli vzájemné. 

„Nicholasi, nedokážeš být s Isabelou, ale ani bez ní. Ničí tě to. Mám rád, svou sestru, ale jsem si vědom toho rizika, jaké jsi na sebe vzal, jen proto, že ji miluješ. Chápu i to, co jsi učinil. Že se od ní snažíš odstřihnout, ale tvé srdce, to nedokáže." Na moment se odmlčel. 

Nicholas stále stál, a ani se nepohnul. 

„Co kdybys, jí dal šanci, jí dokázat, že tě miluje? Co kdyby ses na vlastní oči mohl přesvědčit, že jí můžeš důvěřovat? Aisha říkala, že poslední dva měsíce, se Isabela velmi snaží. Studuje naše zvyklosti, zákony, i pravidla. Neustále se s Aishou radí o tom, jak se má chovat. Jak myslet. Uvažovat. Miluje tě, Nicholasi. Jestli mohu jako tvůj přítel jednou o něco žádat, tak o toto..., dej jí šanci." 

Nicholas si povzdechl, a konečně se otočil. 

„Myslím, že bys mohl využít služeb, našeho Casanovy, a přesvědčit se o tom, jaká Isabela je. Nech ho, ať si myslí, že má volnou ruku. Ať se jí dvoří, a podlézá ji. Ještě mu žádná neodolala, ale já jsem přesvědčen, že Isabela tě opravdu miluje tak, že její mysl, nedokáže obloudit, nějaký potetovaný svalovec. Byť mrštného jazyka. A jestli, odolá jemu. Jestli i po té, bude její mysl čistá tak, že by tě nedokázala zradit, tak si myslím, že s tím, už bys mohl pracovat." 

 Nicholas zamyšleně přikývl. Snad měl pravdu. Jenže dokáže on, udržet své emoce, pod kontrolou? 

„Nevím, zda to dokážu, kruci Kiefere. Však jen představa, že leží na lehátku, a on se jí při masáži dotýká, mě úplně vyvádí z rovnováhy. Měl jsem co dělat, abych ho nezabil, když jsem se to dozvěděl." Rezignovaně svěsil ramena.

 Kiefer měl pravdu. Nedokáže být s ní, ale ani bez ní. Tak moc, by si přál, aby to fungovalo. Musel udělat, to co udělal. Neměl jiné možnosti. 

Bylo to po druhé, co ohrozila svůj život, a další, již nemohl riskovat.

 Potřeboval její absolutní důvěru. Potřeboval cítit, že nikdy nepodlehne žádné fámě, mystifikaci, ani lsti, ze strany jeho protivníků. A taková příležitost, by mohla nastat kdykoliv.

Ona absolutně neměla, a do této doby ani nechtěla, se jejich zvyklostem podřídit. Její otec, ji nenaučil to nejdůležitější. Že žena mafiána, je sice k smrti milována, ale musí absolutně poslouchat, a důvěřovat svému muži. Pro její bezpečí, a bezpečí, všech okolo. 

„Já ji věřím," zašeptal Kiefer, „nepodlehne mu. A za tu nestoudnou masáž, kterou ji jistě učiní. Nějaký ten dotyk a sladké slovíčko..., jí můžeš po té, potrestat podle svých představ." Usmál se Kiefer, a mrkl na něj. 

On samozřejmě znal, Nicholasovi sexuální vášně. Jeho touhy. 

Věděl o tom, že Isabelu miluje již dlouho. Již dlouhé roky před tím, než si pro ni přišel.

 A několikrát mu, když byli sami, svěřil své tajemství. Jen jemu, protože on, byl jako jeho bratr.