Bylo již hodně pozdě večer, když Nicholas vstoupil do svého pokoje. Ani nerozsvěcel světlo.

 Sundal sako, a zamyšleně procházejíc po pokoji, si rozvazoval kravatu.

 Vstoupil až na terasu, a zhluboka se nadechl. Byl tak unavený, že měl pocit, že již spí, skoro ve stoje. 

Najednou zaslechl hlasy. Zamračil se. Bylo divné, tahle pozdě v noci, a na téhle straně domu.

 Nedaleko, mezi stromy, byl jeden z altánů, ale v té tmě, nebylo možné, tam dohlédnout.

 „Isabelo, hledám tě již celou věčnost. Nebyla jsi ani na večeři." Uslyšel Aishin hlas, a po té, Isabelin pláč. Rozbušilo se mu srdce, ale napnul sluch. 

„Nemám hlad, Aisho. Nech mě být. Chce se mi umřít." Popotáhla znovu.

 „Můžeš si za to sama. Tímto, ale nic nezměníš, Isabelo. Mimochodem, dnes jsem byla v Bombes Beart v našem salónu. Potřebovala jsem masáž, a ten nový..., Ronaldo, je vážně pěknej chlap. A ptal se na tebe, Isabelo. Nechceš mi něco říci?" 

Nicholas se přistihl při tom, že se mu skoro zatajil dech. Srdce se mu rozbušilo, jako o závod, a měl na to na sebe takový vztek, protože měl pocit, že přes jeho tlukot, není slyšet jejich rozhovor.

 „Nemám co, Aisho. Ano..., je to opravdu, pěkný muž. Líbí se mi, ale, nevím, proč o tom mluvíš?"

 „No..., je možná trochu omezený, protože by nikdy jinak nemohl něco takového říci, sestře mafiánského bossa, ale prakticky mluvil, jen o tobě."

 Chvíli bylo ticho. Nicholas skoro ani nedýchal.

 „Prý dokáže ženu přivést k vyvrcholení, již jen pouhou masáží. Říkal, že na ženě dokáže hrát, jako na strunném nástroji. Že ji ladí. Hladí a dotýká se tak, až nebude chtít nic jiného, než aby si ji vzal. Že ji dokáže uspokojit tak, že již nikdy, nebude chtít jiného muže. A prý, to touží udělat s tebou."

 Nicholas nahlas polkl. Adrenalin v jeho těle, vzrostl na maxim. 

„Ale já..., nikdy jsem mu nedala záminku k tomu, aby na něco takového myslel," uslyšel znovu Isabelin hlásek, „no..., možná jsem minule plakala. Potřebovala jsem si vylít srdce. Říkala jsem jen, že po mě můj manžel, už netouží..., že již mne nechce, že jsme se nemilovali již..., ale nemyslela jsem to tak. Však jsem si myslela, že mne ani neposlouchá." Zarazila se, a znovu se rozvzlykala na plno. 

Nicholas se již cítil, jako před zhroucením. Jeho žíla na krku, se rozbušila jako o závod.

 Ronaldo? Zřejmě již dlouho, jeho zaměstnancem nebude. Měl chuť, se tam hned rozjet, a vymlátit mu jeho choutky z hlavy.

 Pomalu viděl rudě. Bože, žárlí snad? Zoufale si prohrábl rukou vlasy. 

Tohle, by mu tak ještě scházelo. Ale musel si přiznat, že ano. Však jen pouhá představa, že se jí dotýká, by ho přinutila vraždit.

 Najednou měl vztek sám na sebe, že v salónu, kam chodí jeho žena, zaměstnává takového Casanovu. Jak to, že mu to ušlo?

 Vřítil se do pokoje a vytáhl z baru, flašku whisky. Mávl rukou nad skleničkou, a zhluboka si přihnul. 

Cítil, že to potřebuje. Sakra, potřebuje.