Ralph Walsh, si zapálil jeden, ze svých oblíbených doutníků a nalil si sklenici whisky.

 Přípravy na tento den, již byli u konce, a on doufal, že se mu po dvaceti letech, konečně uleví.

 Když před dvaceti lety, uzavřel tento obchod, netušil, jak těžké, to bude. 

Karl Kendall, byl jeho přítel. Zachránil mu tehdy život, když vykoupil všechny jeho dluhy a odvrátil tak smrt, která ho čekala. Za oplátku, nechtěl víc, než dobrou ženu, pro svého syna.

 Nicholasovi, bylo tehdy osm, a ještě teď, si pamatoval, jak již tehdy, byl vycepován k zodpovědnosti. 

Přijmul tu skutečnost, na svůj dětský věk, až překvapivě chladně. A když Karl zemřel, navštívil ho, s několika podmínkami. 

Bylo mu tehdy patnáct, a již tenkrát, šel z něj strach. Přál si, aby jeho budoucí žena, byla vycepována, k poslušnosti. Aby ji uchránil, od všech hříšných myšlenek, a radovánek života. Přál si, by byla mužem nedotčena. 

Povzdechl si. Nikdy si nemyslel, že to bude tak těžké. Však byla tak paličatá. Neposlušná. A i když dělal, co mohl, stejně se mu několikrát vzepřela.

Naštěstí, nebyla s těch dívek, které by o přízeň chlapců, zrovna moc stáli. I když musel říci, že několikrát, byl nucen, nějakého vyhodit.

 Vždy mu vyčítala, že Kiefer, má více volnosti, jak ona. 

A nyní zalitoval, že ji na tuto skutečnost, již dávno nepřipravil. Podivná tíseň na prsou, kterou cítil, mu říkala, že Isabela, ještě neřekla, poslední slovo. 

***

Na příjezdové cestě před domem, zastavila tři černá, luxusní auta. Vyskákalo několik mužů, a po důkladné prohlídce okolí, jeden z nich, otevřel zadní dveře, prostředního auta.

 „Vše v pořádku pane." Řekl, a z vnitra vozu, se vynořil muž.

Již jeho výzor, vypovídal, o jeho nadřazenosti. Ručně šité boty, a ručně šitý, předražený oblek, na míru, na dokonalém těle. S pečlivě zastřiženými vlasy, a zastřiženým, několika denním strništěm, na dokonalém obličeji. 

Vylovil z vnitra auta, dvě obrovské kytice květin, a vykročil ke dveřím. 

Na jeho tváři, nebylo znát žádných známek emocí. Náznak úsměvu, ani brva, se nepohnula, v jeho obličeji. Vypadal jak dokonalá, římská socha boha. 

Jeho muži, a vlastně každý, kdo s ním přišel do kontaktu, z něj měli respekt. Strach, i úctu k tomu, co dokázal. 

„Nostra Victoria" tak se jmenoval klan, který již jeho děd, založil, a jehož byl nyní, svrchovaným a uznávaným bossem. Největší, a nejobávanější mafiánský klan, na světě.

 Již jeho jméno, Nicholas Kendall, vyvolávalo mezi lidmi obavy a respekt. Do křížku s ním, si nedovolili vstoupit, největší osobnosti podsvětí. 

Vybudoval si postavení, o jakém se nesnilo, ani jeho otci. Žádnému, z mafiánských bossů.

 Úsměv, na jeho tváři, byl velkým svátkem, i pro jeho matku a sestru. Byl vždy vážný. Soustředěný. Tvrdý k sobě, i ostatním.

 Odmalička, byl cepován k tomu, by nikdy, neukázal svou slabost. A vlastně ani žádnou neměl. Nemohl, si ji dovolit. Nesměl.

 Až na jednu, jednu jedinou, o které věděl, jen on. A tou slabostí, byla Isabela Walshová. Dívka, která se měla stát, jeho ženou.