„Nicholasi. Kiefere." Vykřikla Aisha, když pozdě v noci, přijeli domů. Vrhla se Kieferovi, okolo krku a ustaraně se podívala na bratra. 

Nicholasovi bodyguardi, přivezli Isabelu pozdě odpoledne, a vzhledem k tomu, jak byla vyděšená, měla obavy i ona. 

„Isabela?" řekl Nicholas, a podíval se na Aishu. 

Byl unavený. Bylo to již třetí den, kdy pořádně nespal, a nastalá situace, mu zrovna moc nepřidala. 

Jednání, s japonskou mafií, probíhalo dobře, ale Alberto Mondi, mu přidělal vrásku na čele.

 Mafie obecně, se řídila přísnými kodexy, které bylo nutno dodržovat. Přestože se může zdát, že mafie si může dělat, co chce, a nic ji není svaté, i oni, mají svá etická pravidla, kterých se, většina z nich drží. 

Jedná se o kodexy, které vznikly v mafiích již v minulosti a jsou ctěny dodnes. Mezi jeden z nich, patří respektování manželek, a vylučuje z komunity každého, kdo nehodlá respektovat, morální hodnoty. A zvláště japonská mafie, si na tomto kodexu, velmi zakládá. 

 Nicholas Kendall, boss mocné Nostra Victorie, byl pro ně váženým obchodním společníkem. Japonská mafie, ovšem manželství, bere za povinnost. Ukazuje to na vyzrálost, stálost, a stabilitu muže. 

Nicholas, aby v jejich očích, posílil svou pozici, byl nucen, se oženit. To byl také důvod, proč mu již před lety, vybral jeho otec ženu. 

Ovšem žena jeho, musí svého muže téže ctít. Respektovat a milovat. Musí mu být oddána, a ve všem, se mu podrobit. Neodmlouvat. Být mu po vůli. 

Domluvené sňatky, se činily i z toho důvodu, aby ji od mládí, na její úlohu připravili. Aby se naučila poslušnosti. Nic nevidět. Nic neslyšet. Aby mu byla po vůli, i v té době, kdy potřebuje ulevit svému tělu.

 Proto měla být vychována.  Tudíž, správně vychované ženy, si byli vědomi svou povinností, svému manželu, tuto rozkoš poskytnout. 

„Dej jí čas, Nicholasi. Je jen vyděšená." Zašeptala Aisha, a posadila se vedle Kiefera, před zapálený krb. 

Nicholas přešel k baru a nalil si skleničku.

 „Čas..." procedil vztekle, mezi zuby, „to je to jediné, co nemám." Obrátil do sebe její obsah a nalil si druhou.

 Měl vztek. Na sebe. Na Isabelu, ale hlavně, na Ralpha Walshe. Kdyby Isabelu, již nemiloval tak dlouho, nikdy by své zboží, ve formě jeho budoucí ženy, nepřevzal.

 Ralph Valsh, měl ji připravit na její budoucí roli. Měla vědět, kým je. Kým je její otec, bratr, i on. On ji ale vychoval ve zlaté kleci, a ode všeho zlého, ji chránil. 

Ono její nevědomí, a v podstatě nevychování, ke svému údělu, mu nyní činilo problém. Veliký problém. 

„Kruci, „zavrčel vztekle, „kdybych tvou sestru nemiloval, tak je tvůj otec již mrtev. A ona taky." Obrátil se na Kiefera. 

Ten na to, neměl co říci. Věděl, že má pravdu. A jistě by to udělal.

 A mohl to vlastně udělat i nyní. Klidně ho mohl zabít, a nic by se nestalo. Mohl ho odprásknout jak psa, za nedodržení smlouvy, ale kvůli ní, by to nikdy neučinil. 

To z něho v Kieferových očích, činilo muže, ke kterému s velkým obdivem, vzhlížel. 

Jeho moc, ho činila pomalu nedotknutelným. Obavy z něho, měl každý, kdo zaslechl jeho jméno. 

Nostra Victorie, byla vedle japonské mafie nejsilnější, a nejobávanější, na světě. A Nicholasovo přísné vychování, k tomuto řemeslu. Jeho chytrost. Neskutečná znalost deseti světových jazyků, včetně latiny. Tři vysoké školy. Tvrdý výcvik bojový i duševní, dělalo z něj nejobávanějšího muže, na světě. 

A on přesto všechno, dokázal být svůj. Teprve, když ho poznal v okruhu své rodiny, zjistil, jak velký muž, to vlastně je.