Sarah se ve svém novém působišti adaptovala celkem rychle. Její prvotní strach, se již skoro vytratil.

 Všichni, až na jejího zaměstnavatele, ji přišli celkem milí. Veselá Olivie, bezstarostný Roland i Elvíra. Dokonce i všichni zaměstnanci tohoto sídla, zdáli se ji celkem fajn, až na něj. Na Mattea Rayese Castella.

 Byla tu již skoro měsíc a měla pocit, že nevynechal zatím jedinou příležitost k tomu, ji připomenout, kde je její místo. Zdál se jí nesnesitelný. Jeho postranní pohledy, kdykoliv se objevila v jeho přítomnosti, ji znervózňovali a přiváděli do rozpaků. S velkou grácií, dostál své pověsti, to si musela přiznat. Cítila se v jeho přítomnosti nesvá, a někdy měla pocit, jakoby ji rentgenoval pohledem.

Pomalu se blížily Slavnosti měsíce a ona po večerech trénovala svou zálibu, twerking. Věnovala se tomu již několik let a Rolando ji přesvědčil, že její vystoupení na slavnosti, je skvělý nápad.

 Na Matteův pokyn, měla na slavnosti uklízet špinavé nádobí, ale striktně jí zakázal jízdu na bruslích. 

Sarah zrovna uklízela špinavé nádobí po večeři a byla tak zabrána do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že není v pokoji sama. A při každé další vzpomínce na toho arogantního a nesnesitelného chlapa, se zamračila. 

„Až tu skončíš..." ozval se hlas za jejími zády a Sarah se lekla tak, až upustila skleničku z ruky. Vykřikla a automaticky sáhla po rozbité číši.

 „Pa..., pane?" zašeptala a vyděšeně se podívala na svou ruku. Z dlaně ji tekla krev a kapala na bílí ubrus na stole. 

„Kruci!" zaklel Matteo. Vůně její krve ho praštila do nosu. Vytáhl z kapsy bílí kapesník a vložil ji ho do dlaně. 

„Co..., co jsi ksakru zase dělala?!" Stlačil ji krvácející ránu a zhluboka se nadechl.

 Nedokázal si pomoci, cítil, jak se jeho druhá podstata probouzí. Pomalu šíleně se na ni podíval a pevně semkl rty. Tak moc po ní toužil. Tak moc ji potřeboval, až ho to vyděsilo.

 Zalapal po dechu, odvrátil se od ní a opřel se zády k ní, o římsu krbu. S hlavou skloněnou mezi pažemi, se snažil uklidnit, aby nepoznala, co je zač. Jeho tvář se změnila a jeho špičáky vystoupili na povrch.

 Sarah však zaregistrovala jen to, že zbledl. Měla pocit, že se mu udělalo špatně, když spatřil krev, tak zaváhala.

 „Jste..., jste v pořádku?" zašeptala, a když neodpovídal, jen se jeho záda zvedala pod nárazy dechu, udělala několik kroků, směrem k němu. 

„Běž..., běž pryč, Sarah." Dostal ze sebe, ale jakoby ho ani neslyšela. Najednou ji ho přišlo líto. Nečekala, že někdo jako on, se bude kácet při tom, když uvidí krev. 

„Je..., je to dobré, pane," nedala se odbýt, „je to jen škrábnutí." Natáhla ruku směrem k němu a Matteo nahlas zasténal. 

Ta vůně, ho zcela připravila o rozum. Nemohla mu vidět do tváře, nevěděla tedy, co je příčinou jeho rozpoložení, a také chtěl, aby to tak zůstalo. 

Ovšem síla jeho potřeby a touhy, byla taková, že se bál, že již déle nedokáže vzdorovat sám sobě. Však od té doby, co byla zde, se pořádně ani nevyspal. Měl pocit, že ji cítí všude. Že její krev a její vůně mu zalezla snad až do morku kostí.

„Chcete..., chcete trochu vody, pane?" zkusila to ještě jednou Sarah.

 „Vody?!" zaskřípal zubama, aniž by zvedl hlavu, „nechci vodu, Sarah! Nechci ani, abys tu byla! Zmiz kurva, nebo se neznám!"