Sarah se zhluboka nadechla. Stále stála zády k onomu muži a najednou dostala strach, se otočit. Podivný pocit tísnivosti, rozlil se okolo jejího žaludku. Úplně cítila, jak jí jeho pohled bodá do zad. 

Nakonec se ale váhavě otočila. Neodvážila se však k němu ani vzhlédnout. Ve svých dlaních držela ucho svého zavazadla a zírala do země. 

„Sarah Gelnerová!" ozval se jeho hrubý, pronikavý hlas. Jakoby se ji zaryl až do morku kostí.

 „A..., ano, pane," špitla a konečně vzhlédla, „hlásím se do vašich služeb." Polkla, když se setkala s jeho pronikavým pohledem.

 Měl stejně krásné modré oči, jako jeho sestra. Byl vysoký, dobře rostlý a pod jeho dokonalým, předraženým oblekem se rýsovalo jeho vypracované tělo. Tmavé vlasy měl úhledně sčesány z obličeje, a jeho pečlivě zastřižené strniště, dodávalo mu ještě více nepřístupný výraz.

 Mattteo Rayes Catello pevně semkl rty. Ve tváři mu zacukalo zlostí. Nemohl uvěřit tomu, že dívka, do které se před pěti lety zamiloval, a která se bez jediného slůvka vysvětlení ztratila jako pára nad hrncem, žádá zrovna u něj, o práci služebné. 

Změřil si její křehké tělo, které se pod jeho pohledem krčilo a třáslo, a dostal najednou ještě větší vztek. 

Však právě proto, že ho opustila, stala se z jeho života noční můra. Oženil se, ale Zora Vargasová, jeho nynější manželka, nebyla mu dobrou ženou. Nikdy ji nemiloval, a ona jeho evidentně také ne. V její přítomnosti nic necítil. Necítil touhu ani chtíč. Necítil lásku. Nemiloval ji, a jeho druhá podstata, se v její přítomnosti nikdy neprobudila. Za to pouhý pohled na ní, rozbušil jeho srdce.

 „Tak ty se hlásíš do mých služeb?!" zavrčel. Tón jeho hlasu Sarah téměř vyděsil. Mluvil povýšeně. Arogantně a hrubě, a ujistil ji tedy v tom, že vše, co o něm slyšela, je pravda. 

„Ano, pane." Zašeptala a uhnula pohledem. Měla najednou pocit, že z něho snad cítí i nenávist, jen nevěděla proč.

Ale Matteo ano. On na rozdíl od ní, nezapomněl ani na jediný okamžik, kdy byli spolu. Ani na jedinou sekundu. 

A její naprostý nezájem a to, že ho evidentně nepoznala, přisuzoval tomu, že vztah mezi nimi byl jistě jednostranný. Že ho nemilovala tak, jako on jí, jinak by přeci nezapomněla.

Zhluboka se nadechl, aby se trochu uklidnil, a do nosu ho praštila její vůně. Vůně, kterou tak miloval. Hlavou mu proběhla vzpomínka, na jejich poslední setkání. 

„Šílím z tebe, Sarah," řekl tenkrát, a přivinul si ji do náručí, „nemáš ani ponětí o tom, co se mnou děláš." 

Jeho druhá podstata se tehdy probudila, a on se rozhodl ji neskrývat. Poodstoupil dva kroky od ní a zhluboka se nadechl. Měl tehdy strach, z její reakce. Bál se, že s hrůzou uteče, ale překvapila ho.

 „Věříš mi?" zašeptal, a když přikývla, sklonil hlavu. 

Z jeho úst se vysunuly dva dlouhé špičáky a pod jeho očima a na tváři, se mu objevilo několik rudých žil. Pak hlavu zvedl a čekal. 

Dlouho neříkala nic. Mlčela, a když se odvážila k němu vztáhnout ruce, a dotknout se jeho zubů, lehce zasténal. Tehdy pochopil, že ona je ta pravá, a jediná, kterou kdy bude milovat.

 „Potřebuji..., potřebuji tě, Sarah," řekl upřímně, „dovolíš mi, se napít tvé krve?" 

Matteo zamrkal, a zahnal bolestné vzpomínky do koutku své mysli. Zúžil oči do úzké škvírky a složil si ruce na prsou. 

Pak si ji změřil opovržlivým pohledem, dávajíc ji najevo svou nechuť a svou naprostou nadvládu.

 „Fajn!" procedil skrz zuby, a přejel ji od hlavy až k patě, „nechci na tobě vidět jiné oblečení, než to, které ti po právu náleží! Stejnokroj služebné! Tvá práva jsou zcela omezena. Nesmíš nic, bez mého vědomí. Myslet, mluvit, dýchat, i jíst, smíš jen, pakliže svolím," skoro skřípal zuby, když se na ni díval, „jsi nic, Sarah Gelnerová. Rozumíš?! A podle toho, se k tobě také budu chovat!"