„Láme mi to srdce, když vidím, jak se Matteo změnil," vydechla Olívie a postavila se vedle Sarah, „Vždy byl tak empatický. Tak srdečný a milý." povzdechla si smutně.

„Já vím, Olívie," popotáhla Sarah, „Znám ho už tak dlouho..., ovšem na to, že jsem ho potkala, už když mi bylo šestnáct, jsem si vzpomněla až po Mattyho porodu. Úplně z čista jasna se mi vybavili vzpomínky na to, jak jsme se milovali. Jediné, co se mi nevybavilo je..., proč jsem ho opustila. Vůbec tomu nerozumím."

„Ani já ne. A obávám se, že ani Matteo, Sarah. A hodně ho to tehdy vzalo..., však jen proto se oženil se Zorou. Ale odpustil ti..." Zadívala se na ni vyčítavě, „Tak proč jsi utekla po druhé? Tomu vážně nerozumím."

„Ale vždyť..., víš..." zašeptala Sarah provinile. Moc dobře věděla, že udělala chybu. Neměla Zoře věřit.

„Jo vím!" zamračila se Olívie, „To tě ale neomlouvá. V tomhle případě ne! Abych řekla pravdu..., vůbec tě nechápu! Místo toho, abys šla za Matteem a vyžádala si od něj vysvětlení..., hned utečeš?! To mi vážně hlava nebere!" skoro na ni křičela, „A pak..., jsi vychovávána tak, abys věděla, jak se chovat. Jsi Ajdar, Sarah..., tudíž bys měla vědět, jak se má chovat žena capa mafie."

„Já vím..., ale tehdy..., prostě jsem ji uvěřila a..."

„A můžeš být ráda, že jsi ještě na živu!" skočila ji do řeči, „Že tě Matteo nezabil a právo by na to měl. On je capo mafie, Sarah. Musíš mu tedy bezpodmínečně věřit a nesmíš před ním nic tajit, sakra! Vždyť to víš!" Křičela na ni a rozhazovala rozrušeně rukama. Sarah sklopila hlavu a když Olívie viděla, že se ji derou slzy do očí, zmlkla a povzdechla si.

Bylo jí ji líto, ale ještě více litovala svého bratra. Matteo byl vždy přeci tak jiný, než je teď a to, čím se stal, byla jen její vina.

On se jí totiž oddal. Napil se její krve, a to pro Eagerblooda znamená, že ji daroval svůj život. Že se s ní svázal na věky věků, protože od té chvíle, nedokáže bez její krve přežít. Byl to v jejich komunitě vlastně závazek věrnosti a bezmezné oddanosti. Každý Eagerblood to udělal jen tehdy, když věděl, že je jeho fate. Že je to žena, se kterou chce spojit svůj věčný život.

O to víc, ale byla Olívie na Sarah rozzlobená. Ona přeci věděla, že Matteo nemá šanci přežít. Že bez ní zemře a stejně stačilo tak málo, aby hodila jejich lásku za hlavu. Jen žárlivý Zořin výstup a místo toho, aby věřila jemu, uvěřila jí. Už to, bylo něco..., co se odpustit nedalo.

Jediné štěstí bylo, že je Matteo tak silný. Že se dokázal naučit žít bez své fate a bez její krve. A že ho to tedy stálo spoustu utrpení, bolesti a trýzně.

Nicméně..., stal se z něj Prvotní, Eagerblood Apex, který je zcela emocí prost. Nemiluje. Necítí. Je studený jako led. Jeho srdce ztvrdlo na kámen. A byla to její vina.

Byla si ale jistá ještě jednou věcí..., a to tou, že zřejmě ještě není vše ztraceno. On měl právo na její smrt. Nikdo by se tomu nedivil. Všichni čekali, že zemře v krutých bolestech bez její krve, ale on přežil.

Ale to..., že ji nezabil, podle ní znamenalo naději. Malou, ale přeci. Věřila totiž, že někde v koutku jeho duše, jeho velká láska k této ženě, ještě dřímá.

„Musíš se snažit!" vydechla pak, když se trochu uklidnila, „Vím, že je to těžké! Vím, že je Matteo krutý a nelítostný. Že je hrubý a sprostý..., ale uvědom si, že takový nikdy nebyl. Nikdy! To ty..., jsi ho k tomu donutila!"

„Já vím..." zavzlykala Sarah, „Moc dobře si pamatuju všechno, co jsme spolu prožili. Pamatuji si..., že když mi bylo šestnáct, nenaléhal na mě, i když po mě toužil tak moc. Slíbil, že s prvním milováním počká, až mi bude osmnáct..., a splnil to, ale..."

„Ale pak jsi zmizela..." mávla Olívie rukou, „To už víme. A to ti taky odpustil. Oddal se ti na věky věků, Sarah! A ty utečeš, jak malá holka. Já bych Zoru poslala někam a šla bych si to s ním tedy vyříkat. Ale ty ne! Zmizíš, jak pára nad hrncem a pak se nediv..." zmlkla a chytla Sarah za ruce, „No dobře..., nechme toho. Teď je řada na tobě. Vrať mi mého bratra, Sarah. Vrať mi jeho lásku, jeho smích..., vrať mi ho!"