Matteo hodil Sarah na pohovku a naštvaně se obrátil k baru. Kopl do sebe další sklenici whisky. Nejraději by se neviděl. Ale cožpak ji tam mohl nechat? Přišel právě včas. Nechtěl ani domyslet co by se stalo, kdyby se opozdil. 

Když se otočil, seděla již Sarah zabalená do deky vedle Olivie, s hlavou skloněnou a evidentně se cítila nesvá.

 „No...,"prořízl útrpné ticho Ronaldův hlas, „co teď budeme dělat?"

 Všichni věděli, že Matteo musí jednat. Musí nějak omluvit své jednání, a musí k tomu mít pádný důvod. Zákony mafie jsou přísné a něco takového, by mohl, Sato Tanaka brát jako své ponížení.

 „Kurva!" procedil Matteo skrz zuby a hodil směrem k Sarah rozzuřený pohled. Vůbec se mu vyhlídky na budoucí stav nelíbily. Měl jedinou možnost, a ta se mu vůbec nezamlouvala.

 Náhle do místnosti vstoupil soudce Bernardo Fleming. „Zdravím," řekl a nervózně si upravil svou kravatu, když si změřil všechny přítomné, „jsem zde na vaše přání, pane Castello. Čím vám můžu sloužit?"

 Matteo mu pokynul, pak se ale otočil k oknu. Vypadalo to, že váhá. Že se stále rozhoduje co dělat. Jen Rolandovi s Kevinem, ovšem bylo jasné, v čem vězí jeho dilema. 

Jednání, kterého se dopustil, mafie neodpouští. A zvláště ne Japonská Mafie. Jediné, čím by mohl Sarah ochránit, a ospravedlnit své jednání, by bylo, kdyby byla jeho ženou. Právoplatnou ženou. Kdyby Sato Tanaka viděl, že mu patří. Se vším všudy.

 Ovšem Tanakovým právem bylo, aby si vše pěkně ověřil, aby získal zpátky svou čest. To ovšem znamenalo něco, čemu se Matteo bránil zuby nehty od samého začátku. Měl si vzít za svou manželku ženu, kterou ze srdce nenáviděl. A jeho nenávist k ní, se snad poslední dobou stále zvětšovala.

 I když obývala pravé křídlo domu, stejně ji cítil. Cítil její vůni všude. Cítil ji ráno, večer, když šel spát. Cítil ji bez přestání, a již měl pocit, že mu pomalu začíná hrabat. 

Síla jeho pouta nezmizela, to bylo nezlomné, a proto na ni nedokázal za celou tu dobu, přestat myslet. Byl si toho vědom, a právě proto, měl na sebe takový vztek.

 „Čím mi můžete posloužit, doktore?!" procedil skrz zuby Matteo a konečně se otočil, „nerad bych udělal další chybu svého života," hodil pohled směrem k Sarah, která pod jeho pohledem sklopila zrak, „již dvakrát jsem ji udělal, a potřetí..." Jeho oči zaplanuly zlostí. Povzdechl si a vztekle praštil pěstí do stolu. 

Jestli ji nechtěl zanechat svému osudu, neměl na vybranou. Na druhý den čekal Tanaku, který bude chtít jistě dobré vysvětlení. A pakliže ho nedostane, a Matteo nebude chtít riskovat válku mezi Mafiemi, odvede si ji.

 A bylo mu jasné, že pak by to bylo naposledy, kdy by ji spatřil. On, i jeho syn.