Ronaldo se posadil na jednu ze židlí a hodil nohy na stůl.

 „Fajn, jak chceš," řekl, jakoby nic, „když je ti to teda jedno?!" pokrčil ledabyle rameny, „já jen, že si ji odvedl do jedné z chatek na pláži..." Dělal, jakoby ho to nezajímalo, a po očku sledoval Mattea. 

Chodil po pokoji, jako lev v kleci. Nebylo mu to jedno, o tom byl přesvědčen. Popíjel již druhou flašku whisky a neobtěžoval se již ani s jejím rozléváním. 

„Jeho chlapi, byli dost natěšený," pokračoval ledabyle, „Tanako jim vždy přehodí kosti ze své hostiny. Když se své děvky dostatečně nabaží, přijdou si na své i oni. Slyšel jsem, že poslední děvka měla natrženu tvář i..." 

„Drž hubu, kurva!" vyprskl Matteo, „vím moc dobře, co je Tanaka zač!" Znovu si zhluboka přihnul. 

Japonská mafie měla dle něho vůbec zvláštní zvyky. Ženy, pro ně nic neznamenali. Jen nástroj pro jejich potěšení a chlípné představy, a stávalo se, že mnoho z nich nedožilo dalšího dne.

 Jenže už mu ji předhodil. Nemohl jen tak, zrušit své slovo. Musel by mít sakra dobrý důvod, aby to boss mafie Sato Tanaka, přijmul. I když byl o mnoho silnější a vlivnější než samotný Tanaka, nemohl si dovolit, proti sobě poštvat jeho mafii.

 „Tak fajn! Fajn!" vztáhl ruce Ronaldo, v omluvném gestu, „já jen, že by ses měl pomalu porozhlédnout, po jiné služebné. Pochybuji totiž, že ti ji Tanako, vrátí vcelku." 

„Kurva!" procedil skrz zuby Matteo, a v mžiku držel Ronalda pod krkem. Chvíli mu zhluboka oddychoval do tváře a bylo znát, že jeho vnitřní boj, ho zcela ovládá. Pak ho po několika dlouhých vteřinách pomalu pustil. Postavil se a zhluboka vydechl. 

„Sežeň soudce Fleminga!" vyprskl, „chci ho tu mít za patnáct minut!" Vypustil přebytečný vzduch z plic a rozešel se ke dveřím. 

Pokynul na Kevina, držícího stráž u jeho dveří a rozešel se k pláži. Nedalo mu moc práce najít, v které z jeho chatek se Tanako, nachází.

 Venku stojící Tanakovi muži, se postavily do pozoru, když se přiblížil až k nim. Znejistěli, a evidentně nevěděli, co dělat. Zda zasáhnout, nebo pustit muže, před kterým se strachy třásl i samotný Tanaka dovnitř. Však jeho pověst, byla stokrát horší, než pověst jejich bosse. Nakonec ale pod Matteovým sebejistým a přísným pohledem, ustoupili stranou. 

 Matteo rozrazil dveře, a s Kevinem v patách vrazil dovnitř. Pohled, který se mu naskytl, mu zvedl adrenalin v krvi. Pevně semkl čelisti a sevřel ruce v pěst, aby se trochu uklidnil. Sarah, zcela nahá, visela přivázána za ruce ke stropu a Tanako si očividně dost užíval svou nadvládu. Vůbec nechtěl domyslet, co by se stalo, kdyby přišel o něco déle. 

„Copak, Castello?" vydechl Tanaka, zcela jistě překvapen jeho příchodem, „chceš se přidat? Chtěl jsem ji sice, až s ní skončím nabídnout svým mužům, ale boss mafie Nostra Concinencia, má samozřejmě přednost." 

„Pracuji sám, Tanako!" vyprskl Matteo, a změřil si ho planoucím pohledem, „a ani v tomto případě, nehodlám udělat výjimku!" Tanako udiveně povytáhl obočí a snažil se na sobě nedat znát své rozrušení. 

„Dobrá, dobrá, slyšel jsem. Co tě ale přivádí? Dal jsi mi ji!" Vrhl lačný pohled na nahou Sarah.

 „Rozmyslel jsem si to, Tanako! Nemám rád použité zboží," pohodil rukou směrem k Sarah, „a ona je, a bude moje! Ostatně mne v tom utvrdil i tvůj dobrý vkus." 

Tanaka nevěřícně zatřásl hlavou k odporu. Odvaha Mattea Rayese Castella, ho nepřestávala udivovat. Věděl samozřejmě, čím se stal, a čím je pro samotnou Lóži nemrtvých, ale něco takového, nečekal ani od něj. Však musel vědět, že to nemůže nechat jen tak. Bude muset vyvodit z jeho chování důsledky, a zachovat si svou tvář.

 Dva nejvlivnější muži planety se dlouhé sekundy měřili pohledem. Nakonec se Matteo hnul, a přistoupil až ke svázané Sarah.

 Pokynul rukou dozadu směrem ke Kevinovi a ten pochopil. Podal mu ostrý nůž, a Matteo, aniž by spustil z Tanaky zrak, odřízl vysílenou a vyděšenou Sarah. Svezla se mu do náručí a Matteo si ji přehodil přes rameno. Pak se dlouze zadíval Tanakovi do tváře. 

„Očekávám tě zítra, Tanako," řekl zcela klidně, vědom si toho, že není jiného východiska, „zatím tě dále považuji za svého hosta." Pak se otočil a rázným krokem vykročil směrem k domu. 

Věděl, že ještě není všemu konec. A hlavou se mu honila východiska, z této prekérní situace.