„Co chci?!" zavrčel, „stále jen to jedno jediné! Vysát tě do poslední kapičky." Řekl zcela upřímně, vědom si svého rozzuřeného hlasu.

 Sarah se přitiskla až ke zdi a instinktivně se zakryla dekou. Měla strach. Tón jeho hlasu ji pověděl, že mluví pravdu. 

„A...,ale proč?" Vydechla skoro nesmyslnou otázku. Byla Ajdar. Byla téže rasy, znala jejich zákony. Věděla tedy, že Eagerbloodové, krmí se krví. Ovšem krví své fate. 

„Ještě jednou, a naposledy se tě ptám," přerušil tok jejích myšlenek jeho hlas, „kdo je otcem tvého syna?" 

„Nemá otce." Vydechla automaticky, ale vzápětí toho litovala. Neviděla ho, ale jeho zlost, jakoby se rozlila celým pokojem.

A co se stalo pak, dokázala sotva postřehnout. Náhle ji něčí paže uchopily takovou silou, až vykřikla. Vytáhli ji do výše a v dalším okamžiku, ucítila na svém krku ostré bodnutí. 

Jeho zuby, se zabořily do její šíje a začal hltavě pít. Snažila se bránit. Snažila se křičet, ale slova, jakoby se jí vzpříčila v krku. 

Házela sebou v jeho sevření, ale její odpor, začal pomalu slábnout. Její mysl, jakoby se uklidnila a ona se zcela přestala vzpouzet. 

Pocítila slast. Pocítila něco, co nedalo se přirovnat k ničemu na světě. Jakoby pocítila návrat k samým kořenům své duše. Něčemu, co ji chybělo, a co tak potřebovala. 

A náhle se jí před očima přehrálo Matteovo první krmení. Když se z ní poprvé napil. A tehdy ji to došlo. Zalapala po dechu, ale bylo již pozdě. Pozdě, si uvědomila svou chybu.

 Matteo byl zcela oproštěn od všeho, co cítil. Poháněl ho jenom vztek, zloba a nenávist. A bolest. Tak strašlivá bolest na srdci, že zatoužil po jediném. Konečně ukončit své trápení. Svíral ji ve svém náručí a krmil se tak zuřivě, že kdyby Sarah nepromluvila, svezla by se mrtva k jeho nohám.

„Matteo." Zašeptala sotva slyšitelně, a tehdy se na moment zarazil. 

„Je pozdě, Sarah," zavrčel do její kůže, „už nejsem ten, který tě miloval. Nejsem ten, který byl ochoten zemřít, pro jediný tvůj polibek. Jsem teď někdo jiný! Jsem ten, který tě nyní zabije!" Znovu se zakousl do jejího hrdla, a chystal se k poslednímu úderu. Zardousit ji. A ve stejný moment, se otevřely dveře. 

„Metteo!" ozval se výkřik jeho přítele, „už dost!" 

Matteo aniž by vysunul své tesáky z jejího krku, na chvíli přestal. Dýchal zhluboka a snažil se nabít trochu koncentrace. 

Hlavou mu zněla Kevinova slova a připomněla mu stejný okamžik, před několika lety, kdy právě jeho hlas, ho vždy přinutil přestat. „Už dost, Matteo zabiješ ji! Teď se musíš naučit ovládat svou potřebu!" Zazněla v jeho hlavě vzpomínka na tento výkřik a následné šlehnutí bičem, která byla jeho trýzní, po dlouhé měsíce.

 Ještě několik okamžiků svíral Matteo Sarah ve svém objetí, a pak ji pustil s opovržením na zem. Otočil se na Kevina, který stál stále ve dveřích a zadíval se mu do očí. Pak beze slova odešel.

 „Kevine?!" vydechla překvapeně Sarah. Ale smutný výraz jejího bratra, ji vzal slova z úst. V jeho očích spatřila výraz odsouzení a něco, co nemohla pochopit. Protože neměla tušení o tom, co právě je dva, pojí dohromady. 

 „Neudělal jsem to pro tebe, Sarah," zašeptal, „ale pro něj." A byla to pravda. Věděl totiž, že by to byl právě on, kdo by trpěl, kdyby ji zabil. Ne ona.