„Fajn!" procedil skrz zuby Matteo, „tvé jméno?" 

„Sa..., Sabrina Kaneová." Pípla nesměle, a v Matteovi se rázem, znovu zvedla vlna zlosti. 

„Jak ses dostala k Robertu Gonzalesovy? Proč jsi pracovala v tom jeho pajzlu?"

 Sarah se nadechla k odpovědi. Najednou nevěděla, co odpovědět. Už z tónu jeho hlasu, měla strach. 

„Potřebovala jsem se postarat o syna." Špitla, sotva slyšitelně.

 „A co jeho otec? Proč se nepostaral on?" 

„Nemá otce!" řekla Sarah a v tu ránu, se ocitla zády na své matraci. Světlo nad postelí zhaslo a Sarah zalapala po dechu. 

„Tak ty říkáš, že nemá otce?!" procedil skrz zuby Matteo. Byl rudý vzteky. To co řekla, byla pro něj poslední kapka. 

A evidentně si stála za svým. Když to řekla poprvé, bral to za ustrašenou a vyděšenou odpověď, ale ne teď. Měla dostatek času na to, se dát dohromady.

„Co..., co chcete dělat?!" vykřikla Sarah a zamžourala do tmy. Vysoká a temná postava nad ní, ji děsila tak, že se celá roztřásla.

 „Co chci dělat?!" ozval se jeho rozzuřený hlas, „vzít si to, proč jsi tady! Pro nic jiného, ani nejsi dobrá! Jen na to, abych tě pořádně ošukal!" 

Matteo se již zcela přestal ovládat. Třesoucími prsty si rozepnul přezku na opasku a povolil si kalhoty. Zatáhl vší silou za její nohy a zalehl ji svým tělem.

 Vysvobodil svůj pulsující penis a jedním mocným trhnutím, do ní vstoupil. Sarah vykřikla, a on se začal zběsile pohybovat.

 Nebyl něžný a chápavý, jako naposledy. Byl hrubý a bral si, co chtěl. Držel ji ve svém pevném sevření, aby se nemohla ani hnout a zuřivě si ji bral. 

Avšak to nebyla touha, která ho donutila to udělat. Byla to zoufalost. Vztek a zloba. Úplně přestal ovládat svou mysl, a toužil po jediném. Ukázat ji, kde je její místo. Ponížit ji. Ublížit. 

Jenže když vyvrcholil do jejího těla a zaslechl její tiché pofňukávání, necítil úlevu. Ani zadouctižení. Necítil nic. 

Jen její vůně ho dráždila tak, že se samovolně změnila jeho tvář. Naštvaně si natáhl kalhoty a zprudka vydechl. Mohl to udělat. Mohl ji zardousit a vysát do poslední kapičky, ale prostě to nedokázal. Místo toho vyběhl ze dveří a nechal plačící Sarah svému osudu. 

Po té, vztekle zabouchl dveře své pracovny a opřel se o parapet oka. Sklonil hlavu a zhluboka se nadechl. 

Ani nevěděl jak dlouho tak stál a nepřítomně se díval ven, když se otevřely dveře. Aniž by se otočil, poznal, že je to Kevin. 

Za tu dobu co ho znal, stal se z něj jeden z jeho nejbližších lidí. A jediný, komu kromě své rodiny, opravdu věřil. 

„Znásilnil jsem ji," zašeptal, aniž by se otočil. A když Kevin neodpovídal, zavrčel, „vzal jsem si ji, kurva, Kevine! Proti její vůli!"

 „Nemám právo tě soudit," ozvalo se za jeho zády, „znám zákony naší rasy a máš na to právo. Máš právo ji zabít." 

„Neříkám to ale nyní svému zaměstnanci," vydechl Matteo, „ale jejímu bratrovy."

 Dlouho bylo ticho. Teprve když se Matteo otočil, Kevin si smutně povzdechl. 

„Jako její bratr, a tvůj přítel ti tedy říkám, že trestáš sebe, Matteo. Ne jí. To sebe trýzníš. To sobě chceš dokázat, že ji už nemiluješ. Ale není to pravda, a ty to víš."