Mateo za doprovodu své ochranky vstoupil do malého bytu. Nebylo pro něj žádný problém, najít kde bydlí, a byl si jist, že ještě není doma. 

Ochranka zůstala stát u dveří, a jen Kevin, Sarahin bratr, šel pomalu za ním. 

Příjmul ho do svých služeb před třemi lety, když ho našel kvůli jeho sestře. Jenže jak se ukázalo, ani on, o jejím zmizení, neměl sebemenší tušení. A za ony dlouhé tři roky, stal se z něho jeden z Matteových nejvěrnějších lidí. Byl jeden z mála, který z něj neměl strach a věřil mu. 

Nedalo jim moc práce malý, neútulný krcálek projít. A když vstoupily do malé ložnice, Matteo se s údivem zastavil v čele postele. 

Zůstal jako přimrazený. Jeho zrak spočinul na stejně zářivě modrých očích, jako měl on. V posteli seděl malý chlapec v pyžamu a se zájmem si je prohlížel. 

Matteo si nevěřícně odfrkl. Vůbec z nich neměl strach. Naklonil hlavu na stranu, jako to dělal on, když přemýšlel, a pak se na ně zamračil. 

„Poslala vás maminka?" vypískl. Matteovi došli slova. Oba muži stáli před postelí a dívali se na to malé stvoření. 

„To je..." zašeptal Kevin nevěřícně, „tvůj syn." A Matteo jen němě přikývl. Nemohl by ho zapřít, i kdyby chtěl. Nejenže vypadal, jakoby mu z oka vypadl, ale cítil to. Vůně jeho krve, ho nenechala na pochybách. 

Když pak asi po dvou hodinách, vstoupila do svého bytu Sarah, hrůzou oněměla. Na posteli, kde se měl nacházet její syn, ležel jen bílý lístek se vzkazem. "Jestli chceš vidět svého syna živého, přijď do baru Roja Candela a připrav se na vystoupení."

 Když pak o několik minut později vstupovala dovnitř, bylo jí divné, že nikde nebylo ani živáčka. Všude byla tma. 

Poslepu došla až k jevišti a vystoupila nahoru. Srdce ji tlouklo až v krku, ale jediné co chtěla, bylo znovu vidět svého syna.

 Náhle se rozsvítilo tlumené světlo osvětlující taneční tyč a spustila se hudba. Odhodila kabát a postavila se čelem do sálu, jen ve svém velmi skromném, tanečním oblečení.

 Zamžourala do místnosti, ale nikoho neviděla. Jen uprostřed vyklizené místnosti jedinou židli, na které ale mohla jen tušit, jakousi osobu. 

„Začni!" Přikázal ji onen hlas hrubě a Sarah se začala vlnit do rytmu hudby.

Skoro ale ani nevnímala, co dělá. Tančila jak o život. Vlnila se a kroutila zadečkem proti neznámé osobě, ve svém oblíbeném twerkingu, a asi si ani neuvědomovala, jak moc, je žádoucí, sexy a vyzývavá.

 Ale Matteo si to uvědomoval setsakra dost. Seděl klidně a sledoval její taneční vystoupení, a ke svému vzteku, se vzrušil. Nemohl si pomoci. Ale láska, i nenávist, měli evidentně stejné choutky.

 Když ji dnes spatřil na jevišti, měl pocit, že se mu to jenom zdá. V první chvíli zatoužil ji zadávit. Vysát její krev do poslední kapičky. Zabít ji, a zbavit se tak touhy, která posedla jeho tělo, když ucítil její vůni. Pak si to ale rozmyslel. Rozhodl se, že mučení, bude pro ni lepším trestem a jeho zadouctižením. 

Když ale po té, spatřil jejich syna, měl co dělat, aby udržel své emoce pod kontrolou. A nyní se na ni díval, a zjistil, že je snad ještě o mnoho krásnější. Svůdnější a ještě více sexy.

 Zatoužil po ní. Znovu. Ale zatoužil po ní jiným způsobem. Chtěl ji trestat a trýznit, jako ona jeho. Nebyla to láska, co cítil, o tom byl přesvědčen, jen čirá a mocná nenávist.

 Když hudba utichla, Sarah se zadýchaně podívala směrem, kde tušila tajemnou osobu. 

„Chtěl jsem tě zabít," řekl náhle hrubý a arogantní hlas, „ale jak vidím, můžeš mi dát mnohem víc!" Na moment se odmlčel a Sarah se rozbušilo srdce ještě více. Z výrazu jeho hlasu šel strach.

 „A jestli chceš ještě někdy vidět svého syna živého, radil bych ti, abys přijmula mé podmínky!"

 „Jaké?" špitla Sarah.

 „Staneš se mým vězněm. Mojí děvkou. Mou hračkou na hraní. Nebudeš mít práva na život. Nebudeš mít práva na nic. Jen mi posloužit, když to budu potřebovat. Nabídneš mi svojí horkou kundu, a když budeš hodná, snad se nad tebou slituji! A když přijmeš, tvůj syn, bude žít."

 „Přijímám!" řekla Sarah bez rozmyšlení a rozplakala se.