Sarah Gelnerová se schoulila na pohovce svého skromného bytu do klubíčka, a nechala svou tvář skrápět slzami. Potřebovala se vybrečet. A bylo fakt, že poslední dobou, plakala prakticky neustále. 

Ve chvíli, kdy od Mattea odešla, se změnil její život zcela na ruby. Zora Vargasová odvezla ji na druhý konec světa a zařídila její novou identitu. Zametla stopy opravdu dokonale, protože uběhlo již tolik času, a ani on, boss mafie Nostra Concinencia, ji ještě nevypátral. 

A byla si jista tím, že se o to opravdu snažil. Zprvu se jí ulevilo. Její prvotní zlost a vztek k němu, ovšem časem pomalu otupěl a ona začínala uvažovat racionálněji. 

Začala si uvědomovat, že vše, nemuselo být tak, jak sama Zora říkala. Ale už bylo pozdě. Uběhlo mnoho vody a nebylo návratu zpět.

 Začalo se jí stýskat. Její pouto, které si k sobě vytvořily, nebylo k ní sice tak kruté, jako k němu, ale stále tu bylo. Táhlo ho ji k němu a bylo to čím dál silnější. 

Za to Matteo Rayes Castello, to měl zcela naopak. Její ztráta ho zasáhla jako rána nožem rovnou do srdce. Zprvu nemohl uvěřit, že to udělala. Zase. A po té, co se spolu milovali. Co s ní spojil svůj život. 

Jeho pouto bylo nezlomné. Nikdy ho nemohl umlčet. Láska, kterou cítil, se ovšem s přibývajícím časem začala měnit v nenávist. A to v nenávist, o mnoho větší, než minule.

Ale nejhorší bylo, že potřeboval její krev. Potřeboval ji ke svému životu jako vzduch, nebo vodu. Potřeboval jí.

 Několik dlouhých měsíců chřadnul, tak, že ostatní měli již strach o jeho život. Ovšem s ubývajícím časem a postupující nenávistí, se změnil i směr jeho uvažování.

 Našel sobě zdroj obživy, který ho udržel na živu. Potřeboval krev, a tak si ji bral v podobě dívek a žen, podobné té, kterou nenáviděl a miloval zároveň. 

Stal se z něho predátor. S naprosto nekontrolovatelnou myslí a uvažováním. Byl něco, čeho se všichni báli. 

Jeho tak krásná duše, proměnila se v černou hmotu, do které nikdo, kdo ho znal, nechtěl spadnout. 

A ani Lóže nemrtvých, nemohla nic dělat. Však byl Eagerblood a již to, bylo více, než pouhé lidské plemeno. Tolerovali vše, co dělal. 

Jeho moc byla bezmezná. Jako boss mafie a nejmocnější z mocných na planetě, neměl prakticky žádných nepřátel. A ztracené dívky, se počítali na desítky, ba i stovky. 

Ovšem v jejich světě, a hlavně pro samotného Mattea nebyl problém zamést stopy. Lóže nemrtvých mlčela. Jejich rasa byla nadřazena, a něco takového, byl pro ně jen pouhý potravinový řetězec, který udržel jednoho z nejmocnějších této rasy při životě. 

Ovšem Matteo Rayes Castello, nebyl již ten, koho dříve znali. Poháněla ho jen pomsta a touha po krvi. Touha po krvi tak silná, že se přestával ovládat. Nechtěl se ovládat a ani nemusel.

 Cizí krev ho udržela při životě. Dávala mu sílu, ale zcela změnila jeho osobnost. A způsobila to ona. Její krev, mu chyběla k tomu, aby se onen řetězec uzavřel. Nebylo-li pozdě. 

Sarah Gelnerová utřela mokrou tvář od slz a vzhlédla, když se otevřeli dveře od vedlejšího pokoje. 

„Mám hlad, maminko." Objevila se malá, střapatá hlava ve dveřích. 

„Hned se o to postarám, Matty." Vydechla a vzápětí ho objala ve své náruči.

 Povzdechla si. Byl tak podobný svému otci, že i když uběhli již dlouhé tři roky, nemohla by na něj zapomenout, i kdyby chtěla.