Když se Matteo probudil, venku již byl bílý den. Sarah spokojeně vrněla v jeho náručí, s hlavou položenou na jeho hrudi. Spala. A Matteo pocítil poprvé, po dlouhé době, klid na své duši.

 Nepřestal ji milovat. Nikdy. Pouto, které se mezi nimi vytvořilo, cítil takovou silou, že nemohl pochybovat o tom, že by bez ní zemřel. Ta láska mezi nimi, v jejich rase, znamenala víc, než cítili obyčejní lidé. Byla to naprostá oddanost. Bezpodmínečná a věčná. Nebylo nic, co by již dokázalo jeho srdce přesvědčit, o opaku.

 Bylo to naprosté souznění duší, které pocítil. Eagerbloodové, byli stoprocentně věrni své vyvolené. Potřebovali ji k životu, jako vodu, nebo vzduch. 

Vůně její krve a její kůže, praštila ho do nosu, a jeho penis se opět probudil k životu. Přetáhl si deku přes svá bedra, aby ji až otevře oči, nevyděsil, a políbil ji do vlasů. Náhle ucítil, že se probrala. Její klidný dech, se začal pomalu zvyšovat. 

„Sarah." Zašeptal a ona k němu váhavě zvedla svou hlavu. Zalapala po dechu a zatěkala očima, jakoby si teprve uvědomila, co se stalo.

 „Byla to nejkrásnější noc, v mém životě," vydechl a zakroužil v její tváři, „věříš mi?" řekl ještě, když neodpovídala. 

„I..., i moje." Dostala ze sebe po několika dlouhých vteřinách, kdy měl Matteo pocit, že se jeho hlava rozskočí na milión kousků. Úlevně si oddychl a vztáhl ruku k její tváři.

 „Nemusíš se skrývat," přelétl mu úsměv po tváři a nadzdvihl ji bradu prstem, když si všiml, že se snaží skrýt pod dekou, „na tvém těle, nezůstal jediný milimetr kůže, který bych nepolíbil."

„Já..., já vím," vykoktala a zadívala se na hodiny na stěně, „ale..., asi bych měla..."

 „Já rozhoduji o tom, co bys měla, nebo neměla, Sarah," zamračil se na ni, „a o tvém setrvání zde, si teprve promluvíme." 

Sarah překvapeně a přísahal by, že i s jistou dávkou strachu v očích, se na něj podívala. 

„O..., o mém setrvání zde?"

 „Samozřejmě," mrkl na ni, „pro mě se změnilo všechno, Sarah. Všechno, a je jen na tobě, jak se k tomu postavíš." 

Sarah nechápavě nadzdvihla obočí, po té ale sklopila s uzarděním zrak. Jistě mu rozuměla, ale nedokázala si představit, že by někdo jako on, mohl milovat obyčejnou služebnou. 

„Nebudu na tebe spěchat," zašeptal a cvrnknul ji do nosu, „dej si na čas. V koupelně najdeš vše, co potřebuješ. Já si zatím vyřídím několik důležitých telefonátů, a až budeš připravená, přijď dolů. Budu čekat, jak se ses rozhodla." Na moment se odmlčel a pak si ji s úsměvem přitáhl do náručí. Vůbec se nezměnila. Její naprostá bezelstnost, ji činila tak čitelnou.

 „Chci tím říci," pokračoval, když zjistil, že si není jistá tím, kam jeho slova míří, „že máš na vybranou. Nechci tě nutit. To není mým zvykem. Ale přál bych si, abys zůstala zde, po mém boku. Se mnou, Sarah. Potřebuji tě. Chci se vedle tebe probouzet, a s tebou usínat. Chci tě mít vedle sebe stále, Sarah. A pakliže ke mně něco cítíš..."odmlčel se, a když neodpovídala, polkl a pokračoval, „alespoň z poloviny tolik, co já...,pak bych byl šťasten..." Více říci nedokázal. 

Byl rád, že mu nevidí do tváře. Jeho oči se zalily slzami a on najednou dostal strach. Strach z toho, že se minulost bude opakovat.