Jdi na obsah Jdi na menu
 


SOUBOJ SRDCÍ 15 ČÁST

14. 10. 2023

„Sarah?" zašeptal Matteo a sklonil k ní svou hlavu. 

Srdce mu tlouklo jako o závod, když se na ni díval. Strachy, že se od něj s nechutí odtáhne, ale také touhou. Tak neskutečnou touhou po její krvi, až ho to děsilo. Její oči byli doširoka otevřené, hlavu měla opřenou o stěnu a zhluboka oddychovala. 

„Chci tě!" vydechl a zakroužil v její tváři, „chci tolik, tvoji krev, Sarah. Potřebuji tě. Dovolíš mi, se z tebe napít?" 

Její dech nabýval na intenzitě. Ale neodtáhla se ani kousíček. Její oči kroužily po jeho tváři a její srdce tlouklo do jeho hrudi. Neřekla nic. Neřekla ani ne. 

A když po několika dlouhých vteřinách, vztáhla své ruce a zkoumavě pohladila jeho tvář, nahlas zasténal. 

Zadíval se hluboko do jejích očí a pak bez dalšího slova, pomalu odtáhl pramen vlasů, z jejího krku. Pomalu, s očima upřenýma do těch jejích, se začal sklánět k jejímu krku. A když lehce natočila hlavu, aby měl lepší přístup, na nic víc, již nečekal.

 Vzrušeně zabořil zuby do jejího krku a začal se krmit. Divoce. Vášnivě. Se vší tou nahromaděnou touhou, kterou v sobě měl. 

Tiskl ji k sobě a jednou rukou, ji hladil po vlasech. Slyšel, jak vzrušeně vzdychá. Jak se lehce třese, a když se její ruce obmotali okolo jeho těla, měl náhle pocit, že celý exploduje.

 Hltal její krev, jako smyslů zbavený. Krmil se, jako kdyby na tom závisel jeho život. A její vzdechy touhy, ho usvědčily v tom, že je na tom stejně, jako on.

 Líbilo se jí to. Vzrušovalo ji to, stejně, jako jeho. Bylo to přesně takové, jak si představoval. Vášnivé. Divoké a nespoutané. Živočišné. Potřeboval to on, ale i ona. 

Když se od ní po dlouhé chvíli odtáhl, zadíval se jí zadýchaně do očí. Pak ji beze slova vzal do náručí a nesl po schodech, do svého pokoje. Nevzpouzela se. Položila mu unaveně a oddaně hlavu na rameno. 

„Sarah," zašeptal, když ji pokládal na podlahu, u jeho postele, „pomiluješ se se mnou?" vydechl, „zešílím, jestli řekneš ne."

 Celé jeho tělo, bylo jako v jednom ohni. Jakoby ním procházeli elektrické impulsy. Srdce mu divoce bušilo. Ve spáncích tepalo, celý se třásl a hlasitě oddychoval. 

V hlavě nebyl schopen vyprodukovat jedinou kloudnou myšlenku. Celé jeho tělo, celá jeho bytost, toužila po jediném. Po jejím těle. Po jejích rtech. Ňadrech, po jejím roztouženém klíně.

 Neodpověděla, ale poznal, že může. Vztáhl ruku, a aniž by přerušil jejich oční kontakt, ji začal svlékat.

„Já..." vydechla, když poslední kousek oblečení, spadl k jejím nohám, „ještě nikdy." 

„Já vím, lásko," dostal ze sebe ztěžka a i on, začal pomalu odhazovat jeden kousek oblečení za druhým, „o všechno se postarám."

 Položil její křehké tělo na postel a hladově se přisál na její rty. Byla tak sladká, hebká, měkká. V dlaních držel její tvář a líbal ji, jako zběsilí. 

Drtil její rty a jazykem si vydobyl vstup. Zasténal, když se její jazyk dotkl jeho. A když si ho pak k sobě přitáhla pevněji, přestal se ovládat úplně. Kroužil v jejích ústech a ukazoval ji tak co se stane, až se dostane níž. 

Všechna ta nahromaděná touha. Všechny ty marné roky soužení, vybuchli v něm jako dynamit. Líbal ji hladově všude. Všude, kde kroužily jeho ruce, kroužily i jeho rty. Líbal její tvář. Ruce. Ňadra. Břicho. Nohy, ale to jediné, si nechával nakonec. 

Nemohl se jí nabažit. Cítil se jak žíznivý, který objevil oázu. Jak hladový, před plným stolem.

 Když se po dlouhém prozkoumávání svými rty, dopracoval až tam, kde její touha byla největší, vykřikla a vypjala se jako luk. Nedočkavě roztáhl její nohy a zabořil mezi ně svou hlavu.

 „Můj bože!" zasténal do jejího lůna, „tak dlouho, jsem na to čekal." 

Mazlil se s jejím klínem, jako s největší svátostí. Tak dlouho, dokud se pod jeho ústy neroztřásla, v návalu vyvrcholení.

„Chutnáš přesně tak, jak jsem si vysnil." Dostal ze sebe ztěžka, když k ní zvedl svou hlavu. Vzepřel se na pažích a zalehl ji svým tělem.

„Neměj strach. Snad to zprvu trošku zabolí, ale přizpůsobíš se mi." Odpověděl na její nevyřčenou otázku, kterou četl v její tváři. 

Navedl svůj penis k jejímu lůnu a pak konečně, zaplnil její tělo svým. Vykřikla a chytla se ho okolo ramen. 

Odhrnul mokrý pramen vlasů z jejího čela a začal se opatrně pohybovat. Pomalu, ale jeho pohyby se začali čím dál více stupňovat. 

A když mu po té, začala vycházet vstříc, začal zuřivě přirážet. Ale ani na malý moment, ji nepřestával líbat. 

Nemohl se jí nabažit. Jeho vášeň, ho úplně převálcovala. Úplně ztratil nad sebou kontrolu. Tolik ji chtěl. 

Popadl ji do náručí, přenesl se s ní na druhý konec místnosti a divoce ji přirazil ke zdi. Obmotal si její nohy kolem svých boků, a znovu si ji bral. Nemohl se ovládnout. Nechtěl se ovládnout. 

A vzápětí ji znovu pokládal na postel. Přetočil si ji na sebe a posadil si ji na svůj velice roztoužený klín. Vykřikli současně, když dosedla, a když se začala pohybovat. Díval se, jak se nad ním tyčí. Jak se její ňadra mezi jednotlivými vzhupy pohupují. 

A když hlasitě zasténala jeho jméno, znovu ji zběsile popadl a přetočil si ji pod sebe. Zdálo se mu to skoro neuvěřitelné. Šílené. Magické až nadpozemské. 

Milovali se pomalu a něžně. Vášnivě a hrubě. Milovali se jako pominutí. Jako smyslů zbavení. 

Ani nevěděl, kolikrát cítil její orgasmus. Kolikrát vyvrcholil do jejího těla. Vždy, na chviličku přestali a pak se znovu a znovu, na sebe vrhali. 

Několikrát ji přirážel ke zdi. Několikrát si ji pokládal do klína. Několikrát, ji přetočil na všechny čtyři. A několikrát, s úlevou doléhal na její tělo. 

A když si ji unaveně, ale šťastně k ránu přivinul k sobě do náručí, zadoufal, že snad má naději. Snad. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Portrét



Archiv

Kalendář
<< květen / 2024 >>


Statistiky

Online: 3
Celkem: 202227
Měsíc: 6552
Den: 294