Matteo chodil po obývacím pokoji, jako lev v kleci. Co chvíli se zastavil u baru, nalil si skleničku a kopl ji do sebe. 

Nařídil sice ochrance, aby se od Sarah a Kevina ani nehnula, ale stejně byl šílený strachy. Byl si totiž jist, že Roberto Gonzales se ještě objeví s nějakými požadavky. 

Jeho žena tentokrát hodně přestřelila. Prohrála v jedné z Gonzalesových heren ohromné množství peněz, a ještě k tomu ho urazila. Před jeho muži, a to mafiáni neodpouštějí.

Vztekle praštil pěstí do zdi. Měl ji už dost, ale nedokázal s tím nic udělat. Objevila se, jenom když potřebovala peníze, a on ji je vždy, aby měl pokoj, raději dal. 

Nemiloval ji. Nikdy ji nemiloval, ale bylo to přání jeho otce, kterému se musel před lety podřídit. Nyní Matteo Rayes Castello starší, seděl v Lóži nemrtvých a Matteo byl přesvědčen, že nemá ani ponětí, o jeho trápení. 

Rozvod u Eagerbloodů, schvalovali jen oni a Matteo zatím s tímto požadavkem nepřišel. Pět let se trápil, a soužil. Vlastně ho to, že ho Zora tak trýzní, udržovalo v jakési bdělosti, protože byl přesvědčen, že jinak by pro ztrátu své zpřísněné duše, již dávno zešílel.

 Dávno totiž věděl, že Sarah je jeho „fate", jeho osudem určená družka. Ale nyní i věděl, že tím, že se s ní spojil krví, již není cesty zpět. 

Pro Eagerbloody, to bylo zcela zásadní. Spojení krví znamenalo něco víc, než obyčejný sex. Něco víc, něž závazek lásky. Bylo to spojení na život a na smrt. 

Ono spojení jejich rasa považovala za důležitější, než samotné manželství. A to z jednoho, prostého důvodu. Mohlo k němu totiž dojít jenom tehdy, když Eager, našel svou fate. Probudila se v něm pak jeho upíří část, a stal se z něho Eagerblood. Který byl ovšem zcela závislý na krvi své fate. Potřeboval ji. Musel ji mít, a její případný nedostatek, činil ho stále slabším a slabším.

 Matteo do sebe hodil ještě jednu skleničku své oblíbené whisky, když se otevřely dveře a do pokoje vešla Sarah. Vůbec si ho nevšimla. Evidentně se snažila našlapovat potichu, aby nebyla objevena. Matteo ji totiž důrazně nařídil, že musí být zpátky v určitou hodinu, a tu samozřejmě nedodržela. 

„Sarah?!" ozval se od krbu přísný, Matteův hlas.

 „Pa..., pane Matteo?" vydechla Sarah, když sebou trhla leknutím. Zastavila se uprostřed pokoje a provinile se na něj podívala. Byla si vědoma tím, že porušila svůj slib, ale nepřikládala tomu nějak velkou důležitost.

 „Kolik je hodin, Sarah?!" Zavrčel Matteo a sjel ji přísným pohledem. Měl na ni za její lehkomyslnost takový vztek, že by ji nejraději pořádně vyplatil.

 „Ko..., kolik je hodin?" vykoktala Sarah a podívala se na hodiny na stěně, „já..., zdržela jsem se, ale mám přeci volno, tak..." Nedopověděla. V další chvíli začala couvat, když se k ní Matteo začal přibližovat. 

„Nejsem přeci váš vězeň, pane!" vydechla, když narazila do zdi, „jsem jen služka, a jako taková..." V dalším okamžiku ji pevné Matteovi paže přikovali ke zdi. Opřela hlavu o stěnu a zadívala se do jeho rozzuřeného obličeje. 

„O tom co jsi, nebo nejsi, rozhoduji já, Sarah!" zavrčel ji do tváře, „a rozhoduji o všem, co se tebe týká! Uvědomuješ si kruci, jaké nebezpečí ti hrozí?!" Zhluboka oddychoval. Dýchal ji do obličeje a měl co dělat, aby se alespoň maličko ovládal. Však takový strach, který pocítil v několika posledních hodinách, ještě nezažil. 

„Ode dneška, se nehneš dál, než za hranice mé haciendy! Tvůj bratr má svolení tě zde navštěvovat, ale jen po mém výslovném svolení! Je ti to kruci jasné?!" Sarah s hlavou opřenou o stěnu, jen lehce přikývla. Byl tak blízko ní, že cítila horkost jeho dechu. Teplo jeho těla a vůni, která ji naprosto omráčila. 

„A..., ano pane. Ale..." Další zavrčení, bylo jí odezvou.

 „Žádné, ale!" povzdechl si a na moment zavřel oči. Jakoby doufal, že touha, která ovládala jeho tělo, zmizí. 

Tak se ale nestalo. Jeho tvář se samovolně změnila a v jeho ústech, se zaleskly dva bílé špičáky.