Když se Matteo po nějaké době od Sarah zadýchaně odtrhl, měl pocit, že přestalo existovat vše okolo nich. 

Tak velkou touhu ještě nikdy v životě nezažil. Bylo to něco speciálního. Bylo to víc, než si kdy uměl vůbec představit. Jeho druhá podstata, dostala konečně to, co ji náleží a on poznal, že je navždy ztracen. 

Již ji nedokáže odolat, i kdyby chtěl. Bude ji potřebovat víc a více, ať se mu to líbí, nebo ne. Již nedokáže odolat volání přírody. Vůně její krve tak, jako se tomu snažil doposud. 

Nyní ji ochutnal, a tím si podepsal svůj rozsudek. Jeho upíří část, byla o mnoho silnější, než ta lidská, a to znamenalo jediné. Nadobro se v něm probudil Eagerblood, protože ona mu dala to, co potřebuje. 

A on potřeboval ji. Její krev, bez které se už nedokáže obejít. Bude ho lákat. Bude po ní toužit. Bude ji potřebovat tak, jako nic jiného na světě. 

Bylo to něco pudového. Byla to příroda a její volání, kterému nedokázalo odolat nic živého. Ani Eagerbloodové.

 Potřeba krve, se v něm nyní zněkolikanásobila takovou měrou, že najednou dostal strach. I když ona evidentně nebyla proti. Cítil, že mu zcela podlehla, ale stejně se obával toho, že ho odmítne. Nemilovala ho přeci. A on, přeci nemiloval jí. Už ne. Nebo ano?

 Vztekle zavrčel a vyhoupl si její bezvládné tělo do náručí. Byla jako hadrová panenka. Zcela oslabena ztrátou krve. 

Ještě naposledy se podíval do překvapených očí svého protivníka a vykročil směrem k domu.

 Položil ji do své postele a zadíval se do její tváře. Dívala se na něj, ale evidentně se nemohla ani pohnout. Vnímala ho, jen nedokázala cokoliv říci. 

Matteo najednou zaváhal. Zoufale si prohrábl rukou vlasy a vypustil přebytečný vzduch z plic. Musel udělat ještě jednu věc, aby jejich spojení, bylo dokonáno. Musel ji dát napít své krve.

 On ale věděl, že ono spojení bude něco, čeho bude nadosmrti litovat. Však byl ženatý. Oženil se proto, že ona na něj zapomněla. Že ho nemilovala, i když již tenkrát poznal, že jen ona, je ta pravá.

 Stál nad její postelí a hlavou se mu honila všechna pro a proti. Měl ale málo času. Svou krev, ji musel dát v jistém časovém horizontu, jinak by navždy ztratil jejich spojení. A on najednou pochopil, že i když ho ona nemiluje, i když ho nechce, nedokáže se jí vzdát úplně.

I když věděl, že to bude on, kdo bude opět trpět, a kdo naprosto ztratí svou nezávislost na ní, nedokáže to nechat být. 

Stojíc v čele postele, se díval do její tváře a znovu změnil svoji podobu. Pod očima mu vystoupily rudé žíly, jeho oči ztmavly a z úst mu vystoupily dva bílé špičáky. 

Sarah rozšířila oči, ale nebylo to strachy, to poznal. Klekl k ní na postel a jedním mocným kousnutím, prokousl svou kůži na zápěstí.

 „Pij!" zašeptal a přiložil ji zápěstí k ústům.

Nesnažil se ji nutit. Čekal. Díval se jí do očí a čekal na její rozhodnutí. Náhle Sarah pootevřela rty. Lehce olízla kapky krve z jeho ruky a zavřela oči.

 Lepkavá tekutina se rozlila po jejím jazyku a náhle ucítila zvláštní a neuvěřitelný pocit blaženosti.

 Vztáhla ruce, které ji opět začali poslouchat, chytla jeho dlaň a přidržela si ji u svých úst. Pak skoro s šíleným výrazem ve tváři, začala hltat tekutinu, která se zdála být něčím, co najednou tak nutně potřebovala a chtěla.

 Matteo si unaveně lehl vedle ní, aniž by se od ní odpoutal a přivinul si ji do náručí. I on, cítil, že začíná slábnout, protože Sarah stále neměla dost. Druhou rukou ji pohladil po vlasech. 

„Pij, Sarah. Pij, lásko!" zašeptal a odebral se do náruči spánku.