„Z mé strany, je to velice dobrá nabídka, Rayesy," řekl klidně Gonzales, „zapomenu na vše, co se tvé ženy týká, a na oplátku chci jenom ji!" Znovu ukázal prstem směrem k Sarah.

Matteo si Gonzalese změřil opovržlivým pohledem, dávajíc mu tak jasně najevo svou převahu. Musel jednat, a musel jednat rychle. 

Z jeho strany to opravdu byla dobrá nabídka, však nechtěl nic víc, než obyčejnou služku. Jenže pro něj, znamenala víc. Mnohem víc, i když si to nechtěl přiznat. 

Byla jediná možnost, jak Sarah zachránit život. Bylo mu totiž jasné, že jakmile by ho omrzela, zabil by ji bez mrknutí oka. A ta možnost byla, ukázat mu, že patří jemu. Na volání přírody, nemohl Gonzales neslyšet. 

Však i on, byl Eagerblood, a tuto skutečnost, nemohl tedy ignorovat. Bylo totiž jen málo Eagerbloodů, kteří se dokázali napojit i na jinou ženu, než sobě vyvolenou. A něco takového, ostatní naprosto respektovali a vlastně i obdivovali. Ukázal-li by mu tedy, že Sarah je ta, po jejíž krvi prahne jeho tělo, musel by ustoupit. 

„Stejně se obávám, Gonzalesi, že to není možné!" procedil skrz zuby Matteo, „budeš si muset bohužel nechat zajít chuť. Protože ona," pohodil hlavou směrem k ní, „je moje!" Mluvil klidně, avšak s notnou dávkou sebejistoty v hlase, aby Gonzales poznal, že se ho nebojí.

 A Gonzales opravdu zaváhal. Změřil si Mattea udiveným pohledem, a po té povytáhl obočí překvapením.

 „Nevěřím!" pronesl k Matteovy, dívajíc se mu zpříma do očí. Ale v jeho postoji, poznal Matteo obavy a váhavost.

Stáli nyní proti sobě, a stačil pokyn jednoho z nich, a rozpoutalo by se peklo. 

Náhle Matteo pokynul rukou směrem k Rolandovi. Ten pochopil. A Matteo aniž by se hnul, dívajíc se do soupeřova obličeje, čekal, až Roland přivedl udivenou Sarah mezi ně. 

I ona, poznala, že se něco děje. Dusno okolo, by se dalo krájet. Byla dost inteligentní na to, aby věděla, že zde jde o život.

 Rolando ji přistrčil k nim, a Sarah jakoby rázem přirostli nohy do země. Dívala se z jednoho na druhého a srdce se jí rozbušilo jako o závod. 

Ještě několik chvil, se oba muži měřili pohledem, který měl ukázat jejich sílu. Teprve když Gonzales na moment sklopil zrak, poznal Matteo, že je to on, kdo má navrch. 

Tehdy bez varování změnil svou tvář. Sarah rozšířila oči úžasem. Ještě nikdy neviděla žádného Eagerblooda na živo. Ještě nikdy nemusela žádnému čelit. Zakryla si ústa dlaní, aby nevykřikla, a když se náhle Matteo otočil směrem k ní, zprudka vydechla.

 Zřejmě by se měla bát. Měla by začít křičet a pokusit se utéct, místo toho ale odevzdaně spustila ruce a zadívala se do jeho očí.

 Najednou nevěděla, co se s ní děje. Jakoby nějaká neznámá síla ovládala její pohyby a její mysl. Neměla z něj strach, a to ji samotnou překvapilo. 

„Tak se dívej, Gonzalesi!" zavrčel Matteo a přivinul si Sarah do náručí, „je moje, a tak to také zůstane!" 

Odhrnul vlasy z jejího krku, a zuřivě se zakousl do její šíje. Jeho zuby pronikli do její tepny a on se naprosto přestal ovládat. 

Horká a teplá tekutina stékala do jeho krku a on poznal, že je navždy ztracen. Konečně se spojil s tou, která mu byla souzena. Zapomněl rázem na vše, co se okolo něj dělo. Hltal její krev, jako smyslů zbavený. 

Tiskl ji k sobě, a když ho Sarah automaticky objala okolo ramen a ještě více se k němu přitiskla, nahlas zasténal.

 Nebylo pochyb. A ani Gonzales, nemohl popřít to, co bylo tak zřejmé. Patřila mu. Se vším všudy.