„Matty je celý otec. Jako kdyby Matteovi z oka vypadl. Ještě nikdy jsem neviděla tak neskutečnou podobu." Vydechla Olívie a opřela se do opěradla svého lehátka. Leželi právě se Sarah před bazénem a sledovaly malého Mattyho, jak si na brouzdališti hraje s lodičkami.

Olívii dalo dost práce Sarah přesvědčit, aby se uvolnila. Sarah totiž měla už strach udělat nějakou chybu, aby se Matteo zase nerozzlobil. A že se na ni zlobil stále. Nebyl den, aby ji za něco nevynadal. Někdy se zdálo, že snad si nějaký důvod vždy najde úmyslně, aby ji mohl pokárat.

Od svatby uběhl už téměř měsíc, ale nic se nezměnilo. Matteo byl odměřený, stále naštvaný a rezervovaný. Se Sarah vůbec nemluvil, a když, tak je proto, aby ji vyčinil. Nebylo dne, aby ji nezapomněl připomenout, kde je její místo.

Jediné štěstí bylo, že několik dní po svatbě odjel s Ronaldem a Kevinem do Japonska, protože se stále snažil urovnat spor, který vznikl jen kvůli jeho ženě.

Hned po svatbě se Sarah nastěhovala do Matteovi ložnice. Trval na tom. Ona z toho ovšem nadšená nebyla. Ne, že by s ním nechtěla být..., přála si tak moc, aby ji odpustil. Ale ono dusno které mezi sebou měli, ji ničilo.

Pravdou ale bylo, že zatím nevznesl ani práva na svatební noc. Ještě se ji ani nedotkl. I když každý večer uléhal vedle ní, jen se otočil na druhý bok, jako kdyby byla vzduch.

Když se ale den před tím z Japonska vrátil jakoby to dusno mezi nimi, bylo ještě patrnější a ještě hustší.

„Kruci!" Ozval se náhle Matteův hlas za jejich zády, „Takhle ty hlídáš mého syna?" Olívie se překvapeně otočila a Sarah vyděšeně vyskočila na nohy. Matteo s Kevinem se vyloupli z poza domu a malý Matty jim přiběhl naproti, zcela nepozorován svou matkou.

„Já..., teď byl tady..." vydechla Sarah a mávla rukou k bazénu.

„To si ze mě kurva děláš srandu?!" vyštěkl a zamračil se na ni tak, že ji mráz přešel po zádech, „Jedinou věc, co máš na práci, je hlídat našeho syna! A ani toho nejsi schopná?!" Výraz jeho tváře, kterým ji obdaroval byl velice výmluvný. Jeho nenávist a zlost z něj přímo čišela.

„Ale já..." zašeptala a popotáhla. Co mu na to měla říci? Měla strach i promluvit, protože vše, co řekla, stejně bylo špatně.

„Ještě jednou, a vyvodím důsledky! Ještě jediný přešlap, a teprve pak..., poznáš, kdo je to Matteo Rayes Castello, kurva! Zatím jsem se s tebou asi až přespříliš mazlil. S tím je ale konec!" Zaprskl ji do obličeje.

„Už..., už se to nestane..." Zašeptala se skloněnou hlavou.

„To si piš, že se to nestane!" přeměřil si ji opovržlivým pohledem od hlavy až k patě a pak pohrdavě nakrčil nos, „Na co tě kurva mám?!" vyplivl, „Doufám, že alespoň v posteli mne dokážeš uspokojit! Protože..." udělal krok k ní a zadíval se jí zpříma do očí, „Protože dnes večer očekávám, že se zachováš, jak poslušná žena capa mafie!"

„Jako..., jak to myslíš?" Nahlas polkla, ale tušila, kam asi jeho myšlenky směřují.

„Potřebuju si zašukat! Tak se kurva snaž, ať mě vzrušíš!" Vyštěkl, pak si vyhoupl syna do náručí a vykročil k domu.