Zephyr se zhluboka nadechla a tiše vyšla z pokoje, aby zavolala Conrada a Caecilia. Věděla, že musí jednat rychle a rozhodně. Když se vrátila s oběma muži a knězem, její srdce bilo jako o závod, ale byla odhodlaná pokračovat.

Conrad a Caecilius se postavili vedle postele, zatímco kněz zaujal své místo u nohou Varrockova lože. Zephyr se podívala na spícího krále a pak na kněze. „Prosím, začněte," zašeptala, „Stejně nebude král souhlasit, tedy je snad jedno, zda je vzhůru nebo ne." Pokrčila rameny a pohladila pohledem svého budoucího muže, který se právě začínal probouzet.

Kněz přikývl, a do ticha místnosti začal recitovat svatební obřad.

Varrock se pomalu začínal probouzet. Jako by z dálky slyšel tlumené hlasy, které se postupně stávaly jasnějšími. Bylo to, jako by se nořil z hlubokého snu na povrch reality, kde ho čekala nečekaná situace.

Jeho mysl byla nejprve zmatená, ale postupně začal rozeznávat jednotlivá slova a hlasy. Cítil, že něco není v pořádku. Otevřel oči a zamžoural do polotmy pokoje. Viděl rozmazané postavy kolem sebe a snažil se zaostřit pohled.

Kněz dál monotónně odříkával svatební obřad a jeho hlas zněl jako ozvěna ve Varrockově hlavě.

Varrockův hněv začal pomalu stoupat, když si uvědomil, co se děje. Pokusil se pohnout, ale zjistil, že je pevně připoután k posteli.

„Co jste to udělali?" zavrčel hlasem plným hněvu a zoufalství. Snažil se uvolnit z okovů, ale nebylo to možné. Cítil, jak jeho tělo ztuhlo a jeho svaly se napnuly v marné snaze osvobodit se, „Ihned mě kruci odpoutejte!"

„Varrocku, udělala jsem to, protože tě miluji," zašeptala Zephyr, „Věřím, že naše láska může zlomit kletbu a přinést nám štěstí. Prosím, dej mi šanci to dokázat."

„Dokázat? Jak..., jak to..." vydechl Varrock zmateně a podíval se z jednoho na druhého.

Chvíli mu trvalo, než mu celá situace konečně došla. V nohách jeho postele stál kněz a evidentně předříkával svatební řeč. Nemohl tomu uvěřit. Zalapal po dechu a hodil rozzuřený pohled směrem k Caeciliovi a Conradovi.

„Ihned mě rozvažte!" zařval na Conrada a Caecilia rozzuřeně.

„Nemůžeme zasahovat do ničeho, co je předurčeno," odpověděl pevně Conrad, „Toto je cesta, kterou musíme projít."

Varrock se znovu pokusil vysvobodit, jeho svaly se napnuly v marné snaze uvolnit se z okovů. „Jestli mě neodpoutáte, skončíte na hranici také!" zasyčel na ně, jeho oči plné hněvu.

Caecilius se na něj podíval s porozuměním. „Tomu nevěříme, Varrocku. Známe tě a víme, jaký jsi. Nedokázal bys nám ublížit. To, že posíláš na hranici ženu, kterou miluješ, neděláš ty, ale černá duše tvého otce."

Varrock se na chvíli zastavil, jeho hněv se mísil s bolestí a zoufalstvím. Věděl, že mají pravdu, ale nemohl se smířit s tím, co se děje. „Nemůžete to pochopit," zašeptal a jeho hlas byl plný zoufalství. „Nemůžete pochopit, jaké to je žít s touto kletbou."

Conrad se k němu sklonil a položil mu ruku na rameno. „Chápeme, bratře. A právě proto musíme najít způsob, jak tuto kletbu zlomit. Zephyr věří, že vaše láska může být klíčem. Dej jí šanci to dokázat."

Varrock se na něj podíval bolestným pohledem. Věděl, že musí najít způsob, jak čelit svým obavám, ale přijmout lásku, kterou mu Zephyr nabízela? To prostě nemohl udělat, ačkoliv si to tak moc přál.

Ale teď, připoutaný a bezmocný, nemohl dělat nic jiného než sledovat, jak kněz pokračuje ve svatebním obřadu, který navždy změní jeho život.

***