Varrock unavený po dlouhé a strastiplné cestě konečně upadl do hlubokého spánku. Po koupeli ulehnul na své lože, aniž by se oblékal, jen přikryt kožešinou. Jeho tělo bylo vyčerpané a mysl zmatená, ale konečně našel klid alespoň na chvíli.

Pod rouškou noci Zephyr tiše otevřela dveře do jeho pokoje. Srdce jí bilo jako o závod, ale věděla, že musí být odvážná. Přistoupila k posteli a chvíli stála nad spícím králem. Jeho tvář byla v klidu a bezstarostná, ale ona věděla, že uvnitř se skrývá hluboká bolest a strach.

Chvíli se na něj zamilovaně dívala a zálibně si prohlížela jeho nádherné tělo. Ležel na zádech a bylo jisté, že je zcela nahý. Jen okolo beder, měl přehozen cíp kožešiny a ona zatoužila po tom, ukojit konečně svou zvědavost a nakouknout, co se pod ní skrývá.

Nakonec se ovšem neodvážila. Ne, že by měla strach, nebo jakékoliv zábrany, ale nemohla ohrozit svůj plán. Musela zůstat soustředěná a odhodlaná.

Moc dobře totiž pochopila, že onen odvážný plán, je jediná možnost, jak ho přinutit, aby si ji vzal. Jak ho přinutit, aby se s ní pomiloval.

„Jen plod jejich věčné lásky, může být toho zárukou..." zašeptala zcela potichu úryvek z dopisu, o kterém byla přesvědčena, že je klíčem k jeho vysvobození.

Pak opatrně a bez jediného zvuku vyndala z pod jeho postele těžké okovy, které na její přání nechal Caecilius ukovat.

Pomalu a pečlivě připevnila první okov na jedno z jeho zápěstí, pak na druhé. Varrock se nepohnul, stále spal hlubokým spánkem.

Zephyr pokračovala s připevňováním okovů kolem jeho kotníků. Cítila, jak se její vlastní dech zrychluje, ale věděla, že nesmí zaváhat. Když byla hotová, usadila se vedle něj a lehce ho pohladila po tváři.

„Varrocku, vím, že mě miluješ stejně jako já tebe," zašeptala tiše do ticha noci. „Musíme čelit této kletbě spolu. Společně najdeme způsob, jak ji zlomit a najít štěstí."

Varrockovo tělo bylo nyní připoutáno k posteli, ale jeho srdce bylo volné. Zephyr věděla, že bude muset bojovat za jejich lásku a čelit všem výzvám, které před nimi leží. Moc dobře totiž věděla, že bude zuřit. Že ji to nebude chtít dovolit za žádnou cenu.

Byla ovšem odhodlaná udělat cokoli, aby ho zachránila a přinesla jim oběma naději na společnou budoucnost. Ještě jednou ho pohladila po tváři a zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahy.

Nyní před ní stál nejtěžší úkol. Zavolat Conrada s Caeciliem, který nechal přivézt kněze ochotného učinit, co žádají. Ne každý kněz se totiž přál ošklivit královu přání a oženit ho, proti jeho vůli.

Jeden se, ale nakonec přeci jen našel, a nyní společně čekali na její znamení.