Varrock se vrátil na hrad, ale jeho mysl byla stále plná myšlenek na Zephyr. Každý krok, který udělal, každé rozhodnutí, které přijal, bylo ovlivněno její přítomností v jeho srdci. Přesto se snažil být tvrdý a neústupný, aby ji ochránil před sebou samým.

„Bylo za mé nepřítomnosti vše v pořádku?" Pronesl Varrock rádoby ledabyle směrem k bratrovy, zatímco se vysvlékal ze své zbroje a špinavého oděvu.

Ihned co totiž vjel se svými muži do bran svého hradu, dal příkaz, aby mu byla v jeho pokoji připravena koupel a jídlo. Všichni ovšem věděli, proč to dělá. Chtěl se totiž za každou cenu vyhnout Zephyr.

„Vše bylo v pořádku, bratře," odpověděl klidně, s mírným úsměvem ve tváři Conrad, který však skrýval starost, „Tvůj lid tě loajálně čekal a hrad fungoval bez problémů. Zephyr se také držela statečně a neustále pracovala na svých projektech. Zdá se, že tvá nepřítomnost ji ještě více posílila."

„To je dobré vědět...," zamumlal si Varrock spíše pro sebe, „Ale musím ji od sebe držet dál. Už nikdy nedopustím, aby..."

„Aby se do tebe zamilovala?" Povytáhl Conrad na bratra obočí a vzápětí si i sám odpověděl, „Myslím, že je pozdě, Varrocku. Ale tahle Zephyr je jiná, než..."

„Tak dost!" zahřměl Varrockův hlas naštvaně. Shodil ze sebe poslední kousek oděvu a vstoupil do kádě s horkou vodou.

Bratrovo kázání, bylo to poslední, co potřeboval. Však sám moc dobře cítil, že má pravdu. Tahle Zephyr se vymykala všem očekáváním a předchozím zkušenostem. Její odhodlání a síla byly tak silné, že ho nutili přehodnotit všechno, čemu věřil. Věděl, že jeho city k ní nejsou jen chvilkovým poblouzněním, ale hlubokou láskou, která ho ničila a zároveň posilovala.

„Bratře, možná je načase, abys našel jiný způsob, jak čelit této kletbě. Někdy je láska jediným lékem na naše nejhlubší rány." Přikývl Conrad, chápaje hloubku bratrovi bolesti.

„Rozhodl jsem se Conrade!" vydechl král a opřel hlavu o hranu vany, „Nikdy už nedovolím, aby se stalo to, co před pěti sty lety! Nikdy!" Poslední slovo už jen zašeptal a unaveně zavřel oči.

„Dobrá," řekl po chvíli Conrad a rozhlédl se po jeho pokoji, „Nechám tě odpočívat. Jsi jistě znaven a je fakt, že to vypadá jakoby ses celý měsíc snad ani nekoupal..." pokusil se trochu zlehčit situaci.

Ale dle toho, co viděl, měl pocit, že se moc nemýlil. Bylo mu jasné, že se Varrock celou tu dobu mučil víc, než kdy jindy aby zapomněl. Jenže nezapomněl, to bylo jisté.

Conrad očima přehlédl bratrův pokoj, zda je vše připravené. Sice měl na jednu stranu obavy, že tak bláznivý nápad, který Zephyr dostala, nemůže nikdy vyjít, na druhou stranu se modlil, aby ano.

„Takže..., předpokládám, že jsi unaven natolik, že se už z pokoje nevzdálíš?" pokračoval Conrad, dívaje se na svého bratra, „Tedy matce řeknu, že ji navštívíš zítra..." Dořekl s nadějí, že je to tak. Potřeboval totiž si být jist, že Varrock po koupeli ulehne na svém loži, aby mohla Zephyr vykonat svůj plán.

„Hmm..." zabručel jen Varrock se zavřenýma očima, „Zítra..."

Conrad tiše vyšel z pokoje, nechávaje Varrocka, aby si odpočinul a uklidnil své zmatené myšlenky. Věděl, že následující hodiny budou rozhodující pro osud jejich království.