Když se Varrock vrátil zpět na hrad za dlouhý měsíc, byl zcela vyčerpán. Když před měsícem odjel, věděl to jen Conrad s Caeciliem, a i jim bylo jasné, proč tak činí.

Nemohl ale zůstat. Prostě to nešlo, protože měl strach, že Zephyr neodolá.

Vyznal ji svou lásku. Po tak dlouhé době otevřel nějaké ženě své srdce, ale radost z toho neměl.

Nicméně, ještě stále cítil její rty na svých. Ten polibek byl mu vším a věděl, že také jediným, co od ní může dostat. Jeho srdce bilo jen pro ni. Cítil k ní tak velkou lásku a náklonnost, že se to nedalo vypovědět. Ani předešlá Zephyr ho tak neuhranula, jako tato.

Byla pro něj vším. Světlem v temnotě, které ale nechtěl zhasnout. Což by se ale stalo, kdyby ji podlehl. Kdyby podlehl sobě, a to nemohl dopustit.

Jeho odjezd, byl tedy jediným řešením. Doufal, že její láska k němu, je jen pouhé poblouznění. Byla ještě mladá, nezkušená a naivní, tedy měl naději, že sejde z očí, sejde z mysli. Že jen obdivuje jeho majestát, moc a sílu. A že jeho odchodem ji ušetří bolesti z odmítnutí, které musel učinit.

Doufal, že až se vrátí, nebude jím už tak poblouzněna a jeho odmítání, nebude pro ni tedy tak bolestné. Snad i naivně doufal, že třeba jiný muž se objeví, kterému své srdce může dát. I když věděl, že by k smrti žárlil a srdce by mu puklo na tisíc kousků, moc si to přál.

Vzal tedy několik svých mužů, a odjel na svou každoroční prohlídku svého království. Lid ho měl rád, tak jeho družinu v každém městě vítali a dalo by se říci, že muži ani on na cestě nestrádali. Jenže on se rozhodl, onu cestu pojmout trochu jinak než obvykle. A to nějak tak, jaká bývávala v dávných dobách, kdy ještě na každém rohu číhalo nebezpečí a smrt.

Celý měsíc tedy rozbíjeli muži tábor, pokaždé na jiném místě a věnovali se cvičení v boji a tréningu. A to tak tvrdému, že večer sotva dolezli do svých stanů.

Varrock věřil, že tak ze sebe vybije svůj chtíč a touhu, a byl to on, kdo dřel ze všech nejvíce.

Jako v dávných dobách, navštěvovali pokaždé jejich tábor nevěstky. Muži si tak ulevovali od své touhy a napětí. I on zatoužil po tom si ulevit, a doufal, že tímto způsobem zapomene.

Nemohl se s nevěstkou pomilovat, nechtěl, aby kvůli jeho chtíči skončila na hranici, ale mohla mu vyhovět orálně. Ovšem když přiklekla k jeho nohám a on se oddal do jejích rukou a opřel hlavu do opěradla, viděl před očima ji. A když dívka vzala jeho penis do úst, představoval si, že je to ona. Dívka tedy neměla ani moc práce, protože jeho uspokojení přišlo brzy.

Ke svému vzteku ovšem, na sebe nebyl pyšný. K jeho úlevě totiž nedošlo a na svou lásku myslel ještě více.

Po měsíci tvrdé dřiny, se tedy rozhodl pro návrat a doufal, že Zephyr alespoň trochu zapomněla. On nikoliv, a snad ani na jediný okamžik, ale to ona vědět nesměla. 

Byl dokonce rozhodnut, být na ni tvrdý, když to bude nutné. Byl rozhodnut udělat cokoliv, aby se ji zhnusil a znechutil a nebylo tedy pro ni tak těžké, ho opustit. 

To, že on se steskem utrápí, bylo ovšem nevyhnutelné, ale jediné možné řešení.