Královna matka s Caeciliem a Conradem se dívali na tančícího krále, a potlačovali silné emoce. A když pak Zephyr políbil, do očí všem vstoupili slzy. Nebylo pochyb, že ona je ta pravá. Ta, která ho dokáže milovat tak, jak si zaslouží.

Už ani náznak pochyb necítili, protože tak emotivní a vášnivý tanec plný lásky, jim řekl vše. Utvrdil je v tom, čemu celou tu dobu věřili. Že tato Zephyr, dokáže jejich krále z jeho prokletí vysvobodit.

A zařekli se také k tomu, že ji v jejím snažení budou nápomocni, jak jen to bude možné. A třeba i proti králově vůli, protože bylo jisté, že král bude proti. Že se ji bude nyní snažit stranic ještě více a nebude si ji chtít připustit k tělu.

„Děkuji ti za tanec, má paní..." vydechl Varrock zadýchaně, když se od ní po nějaké době odpoutal. Měl v plánu se ztratit ve svých komnatách a ponořit se do svého smutku. Ovšem Zephyr byla zřejmě jiného názoru.

„Já děkuji, můj pane, bylo to tak krásné..." usmála se něžně, stále ho držíc za klopy kabátce, „A ten polibek..., nic krásnějšího jsem nezažila. Bylo to jako sen. Nikdy bych nemyslela, že pouhý polibek může být tak nádherný a vzrušující..."

„Ani já, má paní..." usmál se něžně a pohladil ji po tváři, „A děkuji ti za něj. Bude mne hřát v mé samotě navždy."

„Ach, můj pane..." usmála se něžně, stále přilepena k jeho tělu. A Varrock neměl sílu se od ní odpoutat a připravit ji o onen okamžik, „Už nebudeš sám."

„Má paní..." smutně se usmál, „O tom nemá cenu mluvit. Ty víš, že není možné, abychom my dva..."

„Všechno je možné. Já tomu věřím..." vedla si svou, „Byl to náš první polibek a budeme pracovat na dalších. A začněme hned zítra..." usmála se tak samozřejmě až Varrock zalapal po dechu. Pak nevěřícně zatřásl hlavou a zamračil se. Neslyšela snad, co říká?

„Má paní..." zkusil to ještě smířlivým a něžným tónem hlasu, „Nemůžeme se už nikdy políbit. Nikdy nebudeme spolu. Nikdy se spolu nebudeme milovat a už nikdy si vyznávat lásku..., jen by to prohlubovalo rány v našich srdcích."

„Ale můj pane..., já se nebojím a věřím v nás. A nikdo a nic, mne o opaku nepřesvědčí. Zítra začněme ráno polibkem a..."

„Ne! Jak říkám, nejde to!" Procedil skrz zuby naoko klidně. Stále ještě doufal, že ji přesvědčí. Nechtěl být hned po tak nádherné chvíli, na ni hrubý.

Vykouzlil svůj nejmilejší úsměv, políbil ji ruku na znamení, že jejich rozhovor skončil. Jenže to se sakra spletl. Jen co se otočil a udělal pár kroků zpátky ke stolu, stála před ním.

„Ten polibek byl nádherný..., a já nedopustím, abys můj pane mne připravil o další!" Mrkla na něj a bojovně vystrčila bradu vpřed. Král se na ni nevěřícně podíval, ale nestačil ani nic říci a ona pokračovala, „Nebyl to můj první polibek. Už jsem jich zažila několik, ale tenhle..." Nestačila ani dopovědět.

Varrock ztuhl a udiveně vykulil oči. U srdce ho náhle bodl osten žárlivosti. A ačkoliv si říkal, že by reagovat neměl a měl by to nechat být, prostě to nedokázal.

„Ty..., už tě nějaký muž políbil?" Přeskočil mu hlas rozčilením, „Kdo to byl? A kdy a proč? A co kruci chtěl?" vysypal ze sebe zelený žárlivostí. Vůbec se nepoznával. Taková banalita, a dokáže ho tak rozhodit?

„No ano, políbil, můj pane..."

„Kdo?!" vyštěkl a chytl její ruce do svých, jako kdyby ji chtěl spoutat.

„No...," polkla Zephyr a vykulila na svého obra oči. Že žárlí ji bylo jasné, ale až tak? Chtěla ho schválně popíchnout, ale toto nečekala. A tak moc se jí to ale líbilo.

„Tak kruci mluv!" zamračil se znovu.

„No..., první polibek byl ve školce..."

„Školce? Co to kruci..."

„Tam chodí malé děti, můj pane. Bylo mi pět a jemu též. Tehdy jsem dostala svůj první polibek."

„Ach..., tak..." řekl o poznání klidněji a vypustil přebytečný vzduch z plic, „A ty další?"

„Další byl na základní škole. Mě bylo dvanáct a jemu také a pak ještě na střední..., chvíli před tím, než jsme odjeli do Sheeboornu."

„Chvíli před tím..." opakoval po ní, skřípajíce zuby, „A jaký byl? Ten muž byl znalý? Milovala jsi ho? Jak dlouho polibek trval a proč..." sypal ze sebe a bylo vidět, že je zcela vyveden z míry. Zephyr se jen spokojeně usmála a položila si ruce na jeho hruď.

„Bylo mu sedmnáct, jako mě, můj pane. A byl to ještě chlapec. Ne muž, jako jsi ty. A polibek?" lehce pohladila jeho dmoucí se hruď a pohlédla mu do očí, „Polibek byl letmý. Nic jsem necítila. Ani jazyk mi nestrčil do pusy, jako ty. Nehladil mne po těle jako ty můj pane a nevzdychal vzrušením. Nestál za nic!" Dořekla a Varrock konečně začal dýchat. Chvíli na ni zíral jako na zjevení a najednou nevěděl, jestli ji má vynadat, nebo ještě jednou políbit.

Nebo by měl spíše zmizet. Však se začínal chovat, jako nějaký zamilovaný cucák.

„Požádáš mne o ruku, můj pane?" Řekla náhle Zephyr a Varrock, jelikož se právě zhluboka nadechl, se pod jejím výrokem málem začal dusit. Vykulil na ni oči a několikrát zalapal po dechu.

„O..., o ruku?" přeskočil mu hlas rozrušením, „Jak to myslíš, o ruku?" řekl zcela nesmyslně, ale cítil se najednou jako kdyby přišel o rozum.

„No o mojí..." pokrčila samozřejmě rameny, „Nebo se pomilujeme ještě před svatbou?" pokračovala jakoby nic a Varrock na ni jen zíral, neschopen slova a pohybu, „Myslím, že bychom mohli. Však Conrad s Miurou se také milovali před svatbou. Takže čekat nemusíme...," sypala ze sebe a evidentně ji vůbec nevadilo, že tu nejsou sami.

Všichni ostatní, až na samotného krále, se samozřejmě dobře bavili. Jen se to snažili skrýt, protože sám král vypadal na to, že se každou chvíli zhroutí. Jen stál, téměř s otevřenou pusou a zíral na ni, jako na zjevení.