„Páni! Ty ses s Conradem milovala?!" Vypískla nadšeně Zephyr. Seděli právě s Miurou na zahradě, pod vzrostlým stromem, loupali ořechy a u toho pozorovali muže, jak se věnují souboji s meči.

„Nekřič tak! Však to někdo uslyší!" Zamračila se Miura na sestru.

„No a? Ty se za to stydíš?" zašklebila se Zephyr, „To já to vykřičím do celého světa..., až se budeme s Varrockem milovat. Už aby to sakra bylo, Miuro." Povzdechla si a zadívala se zamilovaně na bojující muže, „Podívej..., no není sexy?"

„Jo je..." povzdechla si zamilovaně Miura, dívajíc se pro změnu na Conrada.

„A jak ho má velkýho, Miouro? Víš, že se přeci říká, že když má muž velké ruce, bude mít i velký penis..., tak si myslím, že Varrock..."

„Ehm..., ehm..." ozvalo se nad nimi zakašlání a obě svorně leknutím vykřikly, „Nerad ruším vaše důležité rozhovory, ale královna říkala, že byste se měli jít připravit k večeři a převléknout se," usmíval se Caecilius. Měl co dělat, aby se nesmál nahlas, „Královna má malé překvapení a chce, abyste byli obě krásné. Šaty máte v pokoji." Miura se Zephyr se na sebe podívali..., pak nechali ořechy, ořechy a rozeběhli se do hradu.

„Stalo se snad něco?" Vydechl udiveně Varrock s Conradem současně. Když totiž viděli obě dívky, jak upalují k hradu jako když jim za zadkem hoří koudel, ihned se rozešli k Caeciliovi.

„Nic zvláštního..." pousmál se Caecilius, „Jen jsem jim řekl, že mají v pokoji připraveny krásné šaty k dnešní večeři, tak..."

„Ty ženy..." zamrkal zamilovaně Conrad.

„To jsem nevěděl, že velikost ruky..." zamrkal pobaveně Caecilius, „Je ukazatelem k velikosti pánského kopí."

„Co to plácáš, za..." Zamračil se Varrock a pak mu to došlo. Povytáhl překvapeně obočí a ohlédl se za běžícími dívkami, „Ach tak..." ve tváři mu zacukalo, a pak se nahlas rozesmál.

„No ano..." přikývl pobaveně Caecilius, „Už zase probírali toto důležité téma. Hlavně tedy panna Zephyr by ráda věděla..."

„Caecilie!" pokáral ho Varrock na oko, ale úsměv skrýt nedokázal.

***

O několik hodin později seděli všichni u večeře. Opodál hrálo několik hudců středověké písně, a hlavně Zephyr byla nadšením bez sebe.

Královna totiž pozvala hudce, aby se trochu rozveselili. Doufala, a vlastně nejen ona, že Zephyr donutí nějakým způsobem jejího syna, aby si s ní zatančil.

Však už dlouho ho neviděla v takovém rozpoložení. Ne, že by se stále nebránil svým citům, ale jistě byl šťastný. Alespoň tedy co mu to situace dovolovala. Mohl se dívat na ženu, kterou miloval a měl ji u sebe, a to mu zřejmě prozatím stačilo. Ovšem všichni věděli, že u toho to skončit prostě nesmí.

„Páni!" vydechla už po několikáté Zephyr, „To je taková nádhera..." pokynula směrem k hudcům a způsobně si uhladila svůj šat.

Bylo to také poprvé, kdy měla také na sobě něco tak oslňujícího. Krásné šaty gotického střihu, svůdně podtrhovali její ženskou postavu. Hluboký kruhový výstřih, odhaloval její kyprá prsa. Ramena měla holá, ale od podpaždí byli přivázány dlouhé rukávy. Pod prsy svázané do šňůrky. Šaty pak lehce obepínaly její pozadí a splývali volně až k zemi.

„Ach královno..., děkuji za tyto nádherné šaty..., konečně si připadám krásná..." usmála se nadšeně a pak snad automaticky pohlédla na Varrocka.

„Jsi krásná!" Zašeptal, aniž by snad chtěl, protože hned rozpačitě odvrátil zrak.

„Opravdu si to myslíš, můj pane?" Zamrkala Zephyr nevěřícně.

„Jistě," přikývl a povzdechl si. Neměl v úmyslu nijak reagovat, ale nechal se unést. Však když ji spatřil, málem se mu podlomila kolena, jak byla nádherná a rozbušilo se mu srdce, jako na poplach, „Nic krásnějšího, jsem ještě neviděl." Dodal a znovu se odvrátil, aby dal najevo, že tím jejich konverzace skočila.

Ovšem to se spletl. Nebyla to Zephyr, aby to totiž bylo vůbec možné.