„No to se mi snad jen zdá!" zavrčel Varrock, dívaje se na klečící dívku před sebou.

„Bohužel nezdá..." zašklebil se Conrad a potlačil nutkání se rozesmát na celé kolo. Byla tu sotva pár dní a jeho bratr z ní byl evidentně zralý na blázinec. Což ale jak tvrdil Caecilius, bylo dobré znamení. Tak jak prve došli k závěru nezasahovat nijak do jejich rozhodnutí a neodvrátit tak jejich přirozenou cestu, bylo nyní úsměvné pozorovat vývoj událostí. Tato Zephyr, byla totiž opravdu číslo.

„Povstaň!" zavelel naštvaně a když tak učinila, vrhl na ni zamračený pohled, „Co kruci značí tvůj oděv?! Zde ženy nenosí kalhoty!"

„To je..., jezdecké oblečení, můj pane..." vydechla Zephyr samozřejmě.

„Jezdecké oblečení?! Tato upnutá věc na tvém těle?! Myslíš si snad, že tvůj král má zatemnělou mysl?!"
„Ne, můj pane..." usmála se Zephyr bezstarostně. Dle všeho jí jeho zloba vůbec nerozhodila, „To jsem nosila, když jsem navštěvovala jistý spolek, napodobující život ve středověku a..."

„Ach tak..." zaskřípal Varrock zuby, „Ale zapomněla jsi se přitom zřejmě držet jisté zásadní věci..., že jsi žena, kruci! Zde je muž mužem a žena ženou! A já ti tento hříšný model zakazuji nosit!"

„Ale můj pane..., v čem tedy budu jezdit na koni?" Vykulila nevinně oči.

Varrock se zhluboka nadechl a semkl rty, aby znovu nevybuchl. Najednou nevěděl, jestli si z něj snad nedělá legraci. Zamračil se, znovu založil ruce na prsou a kývl hlavou směrem k ní.

„Co budeš nosit? Nic! Zakazuji ti totiž i jezdit na koni!" vyštěkl, „A proč jsi kruci mokrá?!"

„To..., mám pod tím mokré plavky, můj pane..."

„Plavky? Co je zase..." další slovo spolkl a pokynul ji rukou, „Ukaž mi je! Sundej ten hříšný šat! Chci vidět tvůj koupací oděv!"

„Jistě, můj pane..." usmála se Zephyr. Hodila boty na zem a začala se svlékat, „Koupila jsem si je nedávno..." pokračovala klidně se svlékajíc, „A měla jsem je dnes poprvé na sobě," odhodila kabátec a sáhla ke knoflíkům kalhot, „Budou se vám líbit, já..." vystoupila z kalhot, ale více říci nestihla. Král opět nahlas zařval jako lev.

„Co..., co to..., kruci!" Dostal ze sebe ztěžka a chvíli němě zíral na polonahou dívku před sebou. Něco takového, viděl poprvé v životě, „To je tvůj koupací oděv?!" Hlas mu přeskočil rozčilením.

„Ano, můj pane. U nás se toto nosí a..."

„Tak na to zapomeň!" téměř nevěřícně ji přehlédl od hlavy až k patě. Několikrát ji obešel, aby si ji prohlédl a náhle dostal ještě větší vztek. Představil si, jak se v tomto modelu, jen tak klidně promenáduje mezi muži, „Určitě se probudím!" Zavrčel naštvaně, „To přeci není možné..., je to jen zlý sen! Jistě ano!"

„Něco se vám zdálo špatného, můj pane?" vykulila Zephyr nevinně oči a Varrock zprudka vydechl. Conrad potlačil výbuch smíchu a Caecilius se raději otočil, aby svým výrazem krále ještě více nerozčílil. Dostávala ho do stavů největší zuřivosti. Šílel z ní, a to to tu byla pár dní. To byl však pozitivní signál.

Nevěřícně se na ni podíval, jako kdyby zvažoval, zda si z něj nestřílí. Pak nahlas zavrčel a popadl ji tak rychle, až Zephyr překvapením vykřikla.

Varrock usedl do svého křesla, přehodil si udivenou Zephyr přes nohy a prudce udeřil. Na jeho počínání všichni udiveně hleděli, a vyvedl z míry i Caecilia. Varrock Zephyr nařezal na zadek. Normálně a úplně v klidu ji pořádně nařezal tak, že když skončil, měla pozadí úplně rudé.

„Páni!" vydechla Zephyr, když ji postavil na nohy a chytla se za své pozadí, „Ty jsi mi nařezal, můj pane?" Vykulila oči.

„Samozřejmě! A udělám to zas, když nebudeš poslouchat!" Vyštěkl.

„Máš velké ruce..., můj pane..." vydechla zase Zephyr, stále se držíc za rudé půlky. Místo aby ji to ponížilo nebo rozzlobilo, pocítila ještě větší nával náklonnosti a zamilovanosti. Její obr se o ni bál. A její obr žárlí, tím si byla jistá. Jinak by ji přeci nenařezal.

Varrock překvapeně povytáhl obočí. Tuto reakci od ní nečekal a Conrad se už smíchy začínal dusit.

Oba totiž pochopili, kam její myšlenky mířily, když mluvila o jeho velkých rukou.