„No to se mi snad kruci jenom zdá?!" Zařval král, postavil se a Miura se před jeho mohutností a rozzuřenou náladou téměř rozklepala. Conrad však jistě cítil její rozpoložení a povzbudivě ji položil ruku na rameno.

Varrock naštvaně semkl rty, pak udělal několik kroků k Miuře a zhluboka se nadechl, jako kdyby ji chtěl vynadat, pak ale jen vypustil přebytečný vzduch z plic. Uvědomil si, že ona přeci není za chování její neposlušné sestry zodpovědná.

„Stráže!" zařval na celý hrad a ve dveřích se náhle objevilo několik stráží.

„Můj králi..." poklekli vystrašeně a sklopili hlavu.

„Dal jsem vám za úkol hlídat Zephyr z Hagaru!" řval na ně tak, že se muži raději ani nepohnuli, „Můžete mi tedy laskavě vysvětlit, jak je možné, že se právě někde prohání po mém království na koni a koupe v jezeře?!"

„No..., můj králi..." vydechli všichni tři současně, „Ona je..., není lehké uhlídat..."

„Nedokážete uhlídat jednu potřeštěnou ženskou?!" Varrockovy přeskočil hlas rozčilením.

„Můj králi..., omlouváme se ale..., lehčí by bylo hlídat pytel blech, než vaši..., než tuto ženu..." Vydechl nejstatečnější z nich.

„No to se mi snad...!" zařval zase Varrock jako na lesy, když ho Conrad lehce poklepal na rameno a ukázal směrem za jeho záda. Varrock se otočil a udiveně zalapal po dechu, „Zmizte mi z očí!" Zavrčel ještě na své stráže a ti se div nepřerazili, jak pospíchali z králova dosahu dřív, než si to rozmyslí.

Pak se Varrock oním směrem otočil, založil si ruce na prsou a udiveně a velmi naštvaně zíral na druhý konec místnosti.

Podél zdi, se totiž velmi opatrně, tak, aby nebyla pozorována a neslyšena, plazila Zephyr. Byla bos a boty držela v ruce, aby ji nebylo slyšet a velmi opatrně našlapovala. Soustředila se tak silně aby neudělala hluk a dívala se před sebe, že ani nepostřehla, že už nějakou dobu na ni všichni hledí. Včetně krále, který stál s nohama rozkročenýma, rukama složenýma na prsou a nevěřícně pozoroval to divadlo.

„Jaká byla koupel?!" Pronesl náhle král do hrobového ticha.

Zephyr se v té chvíli tak lekla, že upustila boty na zem a vykřikla. Sehnula se, aby své boty zvedla a pak zalapala po dechu. Postavila se, tisknouc boty k tělu a podívala se směrem, kde stálo několik lidí. Caecilius, místokrál s Miurou a v čele sám král, a dle všeho značně rozzloben.

Nahlas polkla, když přejela jeho mohutnou postavu pohledem. Vypadal nebezpečně a naštvaně, ale místo toho, aby se rozklepala strachy, pocítila spíše nával vzrušení. Její obr se na ni zlobil? Rozbušilo se jí srdce jako na poplach. Určitě proto, že měl o ni strach, napadlo ji.

Varrock si ji chvíli měřil pohledem, pak beze slova ukázal rukou před sebe, naznačujíc ji, aby přistoupila a poklekla. Nejraději by ji ale rovnou seřezal. Sám sobě se však divil, že k tomu měl tak nesmírné nutkání.

„Můj pane..." vydechla Miura, když se zastavila tři kroky od něj a poklekla, „Stalo se snad něco?" Zašeptala do země a v tu chvíli se místností ozval další králův rozzuřený výkřik.