„Tak jak jste spokojeny se svým pokojem? A jak vás náš hrad uchvátil?" Usmála se královna matka na dvě dívky, když přisedli k dlouhému stolu v hodovní síni k snídani.

„Velice, královno..." odvětila Miura a dle etikety sklopila zrak, „Můj pokoj je plný knih. Jsem nadšená. Miluji knihy královno, a jak jsem zjistila, čeká mne tu spoustu studia." Když dopověděla, pohlédla přes stůl na místokrále, zčervenala a srdce se ji rozbušilo jako na poplach. Královně bylo jasné, že o svého mladšího syna, co se týká lásky nemusí mít obavy. Náklonnost Conrada k Miuře a její zájem o něj, se nedal přehlédnout.

Horší to bylo se samotným králem. Bylo jisté, že se bude své lásce bránit zuby nehty. Svolil sice, že zde mohou zůstat, ale od první chvíle se snažil na Zephyr působit co nejhůře. Neměl pro ni vlídného slova a kdykoliv se jejich pohledy setkali, mračil se na ni. A to jen proto, že doufal, že se znovu nestane, aby se ona, zamilovala do něj.

Dívky zde byly už tři dny. První den prakticky prospali a následující dny jim královna s Caeciliem sdělili vše, co potřebovaly vědět. Ukázali jim království. Přiblížili způsob života a osvětlili veškeré zákony a nařízení, které museli dodržovat.

Celé dva dny dívkám vtloukali do hlavy králova nařízení a učili je dvorním mravům. Věděli totiž, ačkoliv nikdo z nich nikdy za hranice země nevročil, se v tomto století už žije zcela jinak.

Miura byla dobrý žák. Prakticky s ní žádnou práci neměli, a tedy se spíše všichni zaměřili na Zephyr. Ovšem Zephyr a učení, to prostě nešlo dohromady. Prakticky ji šlo vše jedním uchem tam a druhým ven. Zajímala se jen o lov, stáje, jízdu na koni, lukostřelbu..., a krále. A to zcela otevřeně.

A Caecilius byl přesvědčen, že jejich náklonnost k oběma bratrům, je dílem osudu. Předurčení. Konečně mělo dojít k naplnění klatby Desdemony z Hagaru. Bylo tedy důležité, aby obě věděli, co je čeká a co se vlastně s králem a celým královstvím stalo. Osvětlili oběma dívkám dávnou a temnou historii a k jejich údivu, to obě nesli celkem v klidu. Miura tedy snad proto, že věděla, že se ji to prakticky netýká a Zephyr proto, že si díky své bezstarostnosti a naivitě ani neuvědomovala a nepřipouštěla žádné ohrožení.

„I já jsem spokojena, královno..." vyhrkla Zephyr s plnou pusou, „Je tu tak krásně. Jen mne mrzí, že jsem ještě neměla možnost prakticky vidět krále..." strčila do pusy další kus masa, „Ale protože vím, jak se asi chudáček cítí..."

„Zephyr!" Kopla ji Miura pod stolem, „Buď zticha!"

„Co? Vždyť to je pravda. Straní se mě, a já vím už proč, že jo..., královno?"

„To jistě, děvče..." potlačila Amária úsměv. Její prostořekost se jí líbila. Ale byla nyní ráda, že se Varrock snídaně nezúčastnil. Ta dívka se obdivem k jejímu synovy netajila a nyní když věděla téměř celou historii, se snad zamilovala do krále ještě více, protože ho litovala.

„Dnes bych se ráda projela na koni a mám v plánu se vykoupat v tom nádherném jezeře pod skalou..." pokračovala Zephyr.

„Sama nesmíš opouštět hrad!" zamračil se Conrad, „Král by zuřil. Předpokládám, že i to ti královna s Caeciliem vysvětlili!"

„A no jo..." zabrblala Zephyr, „Nic se mi nestane, místokráli! Jsem dobrý jezdec. Možná lepší, než ty a..."

„Zephyr!" Uštědřila jí Miura další kopanec a omluvně pohlédla na Conrada.

Ten jen varovně povytáhl obočí a pevně semkl rty, aby nevybuchl. Děkoval bohu, že právě ona, není ta, která je souzena jemu a do které by byl zamilován. Byl si totiž jist, že by ho brzy připravila o poslední zbytky rozumu.

Ovšem dlouhým pátráním s Caeciliem došly k závěru, že nyní nesmí nijak zasahovat do následujících událostí. Že musí jen nečinně, avšak bedlivě přihlížet, jak se situace mezi králem a touto dračicí bude vyvíjet.

Pochopili totiž, že každý zásah, který by nevyšel z jejich strany a byl rozhodnutím někoho jiného než jejich, by odvrátil směr kletby. Mohl by ohrozit možnost Varrockova vykoupení, protože by někdo odvrátil směr chodu událostí, které Desdemona předurčila.