„Přistupte blíže, panny a poklekněte před králem ze Sheeboornu!" Zavelel Caecilius a pokynul dívkám, které se odrhli z místa.

„To je on, Miuro..." zašeptala ještě Zephyr směrem k sestře, „Že je sexy, viď?" Miura jen zasyčela v odpověď, aby byla zticha a vykročili směrem k trůnu.

„Panny Zephyr a Miura z Hagaru, můj králi..." Pokračoval Caecilius, když obě před králem poklekli.

Miura věděla, jak se na dvoře, který zůstal zvyky a chováním ve středověku, chovat, narozdíl od její sestry. Vystudovala historii a leccos měla díky své chytrosti a důslednosti v učení v malíčku.

Ovšem Zephyr, byla její pravý opak. Už od malička měla hlavu a mysl v oblacích a učení brala jako nutné zlo. Většinu toho, co ji nebavilo pustila jedním uchem tam, a druhým ven. Zephyr s odřenýma ušima vystudovala Střední odbornou školu, se zaměřením na chov koní a zemědělství a studium rostlin a bylin. To jediné ji bavilo, a pak díky volnočasovým aktivitám, zaměřeným na lukostřelbu a Reenactment. Což byl vlastně spolek, napodobující život v různých dobách a hraní různých rolí. Zde byla ve svém živlu. Mohla se vžít do role bojovníka ve středověku, nebo prosté děvečky a užila si při tom svůj největší koníček, jízdu na koni a bezstarostný život, s hlavou v oblacích.

„Můj králi..." řekla Miura a sklopila hlavu, naznačujíc tak svou poslušnost. Znala dřívější způsob chování. Zephyr ovšem oslněna jejím rytířem na bílém koni, svou sestru nesledovala, a když ji Caecilius pokynul, aby i ona králi vzdala hold, najednou nevěděla, jak.

„Můj..." vydechla a zapátrala v paměti, jak dříve poddaní krále oslovovali, „Můj..., králi..., tedy..., můj..., pane?" Vydechla a zadívala se mu do očí.

Varrock překvapeně povytáhl obočí a zůstal zírat na dívku, která před ním právě poklekla. Byla to ona. Zephyr z Hagaru, a kdyby ji osobně neposlal na popraviště, přísahal by, že snad vstala z mrtvých. Byla zcela stejná, jako ta, kterou před pěti stoletími miloval.

„Co je důvodem vaší návštěvy zde?" Řekl konečně král, nespustíc oči ze Zephyr.

„Žádáme zde o azyl..." vyhrkla Zephyr, „Naše kořeny se nacházejí v tvojí zemi..., můj pane..." dořekla a sklopila zrak. Nemohla si pomoci, ale cítila, jak pod jeho pohledem rudne.

„Panny Zephyr a Miura z Hagaru jsou po dlouhých staletích jediné, můj králi..." vložil se Caecilius do rozhovoru, „Které mohli překročit hranice Sheeboornu. Hranice se jim otevřeli, což jak víš, se stane jen tehdy, pakliže sem onen člověk opravdu patří. Nikdo cizí nemá sebemenší naději, aby mohl vstoupit."

„O tom mne nemusíš poučovat!" zavrčel Varrock a znovu si obě dívky prohlédl od hlavy až k patě.

Všiml si i zamilovaného a šťastného pohledu svého bratra, směrem k Miuře. I když se tak moc bránil tomu, dívkám poskytnout útočiště, neměl na vybranou. Nedokázal by Conráda připravit o naději na lásku a štěstí. Však se mohl Zephyr vyhýbat. Nic jiného mu asi ani nezbývalo.

„Tvoje země je překrásná, můj pane..." vyhrkla znovu Zephyr, neznalá dvorní etikety, „Nemůžu se vynadívat její krásy. Lesy, louky, jezera a vše tak čisté. Žádná auta, letadla ani silnice..., jsem prostě nadšená a..."

„Ty jsi už měla možnost mou zemi projít?" Povytáhl král obočí udiveně.

„Měla..." zašklebil se Caecilius, a předběhl tak Zephyr v odpovědi, „Jezdí na koni lépe než někteří muži, můj králi a měli jsme co dělat, abychom ji uhlídali..." Káravě zmrazil dívku pohledem.

„Opravdu?" vydechl král znovu překvapen, „Tak proto ses ocitla v mé části hradu a navlékla si ono brnění? Proto, že neposloucháš příkazy?"

„Jen jsem si ho chtěla vyzkoušet, můj pane..., já..." polkla a nervózně se ošila. Jeho pohled ji propaloval až do morku kostí, „Byla jsem zvědavá jak..."

„To vidím!" skočil ji Varrock do řeči a poprvé za tu dobu, měl nutkání se usmát, „Nu dobrá..., poskytnu vám útočiště..." pokynul rukou a od stěny se odlepil jeden ze stráží, „Zařiďte..., aby připravili pokoje pro panny z Hagaru."

Když po několika minutách Varrock s Conradem osaměli, zhlédl Conrad na svého krále.

„Děkuji ti, Varrocku. Moc dobře vím, že to činíš hlavně kvůli mně. Ale třeba..."

„Ne!" mávl rukou Varrock, aby zastavil příval bratrových slov, „Drž ji ode mne dál. Už nehodám riskovat..., že bych ji znovu poslal na popraviště!"

„Ale že je to pěkné číslo, že?" uchechtl se Conrad, „Zdá se, že s ní opravdu šijí všichni čerti. Ta boule mne vážně dostala." Rozchechtal se nahlas.

Varrock nejprve zamračeně bratra pokáral pohledem, pak ale také vypukl v hromový smích.