Když král Varrock ze Sheeboornu vyšel ze své komnaty, v první chvíli si ani podivné postavy v brnění nevšiml. Do jeho části hradu neměl nikdo, krom několika lidí přístup, a tedy ho rytíř překvapil.

Ovšem jeho podivné chování ještě více. V první chvíli chtěl hned začít nadávat a zavolat stráže, ale něco, jako by ho zarazilo.

Když ovšem pak onomu rytíři sundal helmu, několik dlouhých a nekonečných vteřin nebyl schopen slova. Oněměl, a zíral na ženu, kterou poslal před pěti stoletími na popraviště. Na ženu, kterou nikdy nepřestal milovat. Na ženu, kterou miloval víc, jak svůj dlouhý a nesmrtelný život.

Zapal po dechu, a pak se beze slova otočil a vyrazil chodbou rovnou do hodovní síně. Řítil se chodbou, s téměř nepříčetným výrazem ve tváři, a všechno služebnictvo které potkal, se mu raději klidilo strachy z cesty.

Rozrazil těžké dubové dveře a vpadl dovnitř, nekoukaje okolo sebe. Dopotácel se ke svému trůnu, ztěžka na něj dosedl a schoval hlavu do dlaní.

Z druhého konce veliké místnosti, se na něj udiveně dívalo několik lidí. Královna matka, Caecilius, Conrad a vystrašená Miura. Všem však bylo téměř jasné, co se králi přihodilo.

„Zůstaň zde, děvče..." řekla královna matka Miuře. Nic nemohlo tak jejího syna rozhodit tak, jako setkání s tou, kterou půl království už nějakou dobu hledalo.

„Přišel jsem o rozum..." vydechl Varrock do dlaní, aniž by zvedl hlavu, když nad sebou ucítil svého bratra, „Viděl jsem ji! Kruci, Conrade, viděl jsem ji tak..." zvedl hlavu a pohlédl mu do tváře, „Jako teď vidím tebe!"

„Nepřišel, bratře..." smutně se usmál a položil mu ruku na rameno. Bylo mu ho tak moc líto. On sice steskem po dívce, kterou tehdy miloval trpěl též, ale nebylo to nic proti tomu, co musel vytrpět Varrock.

To on vzal na sebe veškerou zodpovědnost. Kletba Desdemony z Hagaru byla určena oběma jeho synům, ale Varrockovým obětováním se, zbavil kletby alespoň jeho. Temná duše jeho otce ho sice zase přemohla a ráno poté, kdy si vzal panenství ženy, kterou miloval a kdy ji vyznal nehynoucí lásku, ji poslal na popraviště. A s ní samozřejmě i její sestru.

Neměl na vybranou. Duše jeho otce opět převzala vládu nad jeho tělem a zcela ho ovládla. Miloval ale i svého bratra natolik, že vzal veškerou vinu a tíhu toho břemene na sebe.

Kdyby totiž hned nevyřkl rozsudek nad oběma sestrami, kletba by přešla i na Conrada a poslal by i on na popravu tu, kterou miloval. Sňal tak z něho břímě viny a Conrad byl nyní od kletby uchráněn.

Varrock dal tak svému bratrovy možnost znovu milovat. Už bez obav, že by musel svou vyvolenou nechat upálit na hranici.

Ovšem i Conrad svého bratra velice miloval a nedokázal si představit, že by někdy mohl být šťasten po boku nějaké ženy, na úkor svého bratra. Dalších dlouhých pět století tak s Caeciliem hledali něco, co by dokázalo Varrocka zbavit kletby.

Však Varrock celou tu dobu trpěl jako zvíře. Mnohokrát se chtěl sprovodit ze světa, ale nebylo mu dáno. Byl nesmrtelný, bez možnosti vykoupení. Nikdo a nic..., ho nikdy nedokázalo zabít. Byl odsouzen k věčné samotě a trýzni. A že trýzeň to byla nesmírná. On totiž Zephyr opravdu miloval.

„Nepokoušej se mně zase uklidňovat!" zavrčel Varrock, „Viděl jsem ji, kruci! Každou noc se mi o ní zdá. Však víš, že mívám tak živé sny..., že z nich šílím..., a teď se můj sen zhmotnil!"

„To ano..., ale nejsi šílený..." poplácal ho po rameni.

„Tvůj bratr má pravdu, můj králi..." vložil se do rozhovoru Caecilius, „Co když je třeba nějaká šance, na tvé vykoupení?" Povzbudivě na něj pohlédl, ale Varrock se jen zamračil.

„Našel si snad způsob, jak mne konečně můžeš zabít? Jestli jo..., ihned mi ho řekni!" Vydechl král s nadějí a v tu chvíli se rozrazili dveře. Vzápětí prudce bouchli do zdi, jak se někdo rychle vřítil do pokoje.

„Miuro! Neuhádneš, co jsem viděla!" Ozval se dívčí hlas a všichni zpozorněli. I král. Neviděl však do míst, odkud hlas přicházel.

Seděl totiž na trůně a před ním stál jeho bratr s Caeciliem a královna, takže zastínili králi výhled. Oni ale moc dobře věděli, kdo právě vstoupil dovnitř. Ani se ale nehnuli a dívali se na krále, který zvedl hlavu a zaposlouchal se.

„Zephyr! Kde jsi byla? Všichni tě..."

„Viděla jsem muže, Miuro. Pomáhal mi z toho zatracenýho brnění a..."

„Brnění?"

„Jo! To ti vysvětlím pak, ale on byl..., jako obr, Miuro! A kdybys viděla tu bouli!"

Varrock vykulil oči a zalapal po dechu. Pohledem přehlédl obličeje před sebou s takovým výrazem, jako by se ptal, zda se nezbláznil. Conrad mu ale jen povzbudivě znovu stiskl rameno.

„Bouli mezi nohama..." pokračoval ten hlas, a Varrockovy se rozbušilo srdce jako na poplach, „Četla jsem, že velcí muži ho mají velkýho. A koukala jsem na jeho ruce..., četla jsem totiž, že velcí muži mají velký..." V tu chvíli Conrad s Caeciliem a královnou ustoupili stranou, „Penis." Dořekla dívka. 

A ve ten moment, se dva překvapené pohledy setkali.