Obléci se do brnění, nebyl pro Zephyr až takový problém, jako spíš ten, ho sundat dolů. Vzhledem k tomu, že se zúčastňovala historických rekonstrukcí, a občas se mihla i jako komparz v nějakém historickém filmu, měla s tím zkušenosti. Ovšem tak dokonalý model, který byl zde, ji téměř vyrazil dech. Prostě ho musela vyzkoušet, nemohla si pomoci.

„Kruci!" zaklela vztekle, „Ten krám je snad zarezlej!" Nadávala už několik dlouhých minut, snažíce ho ze sebe sundat dolů. Ale jak se zdálo, bez cizí pomoci to bylo zřejmě nemožné. Najednou zaslechla klapnutí dveří, a z pokoje za jejími zády, právě vyšel jakýsi muž.

„Můžeš mi prosím pomoct?!" Vykřikla, snažíce se s tak nesmírnou váhou na sobě, k němu otočit. Ale ani když se ji to ztěžka povedlo, neviděla z oné osoby skoro nic. Helmice, kterou si narvala vší silou na hlavu, se zřejmě nějak zasekla, a průzory pro oči, měla místo v úrovní očí, na čele.

„Co se to tady ksakru děje?!" zaslechla nevrlý a naštvaný tón mužského hlasu.

„Nic! Co by se dělo, kruci!" vyštěkla Zephyr a znovu zatáhla za přilbu na své hlavě, avšak neúspěšně. Připadala si v tom nemotorná, a jako kdyby měla na sobě snad tunu železa, „Tak pomůžeš mi? Chtěla jsem si to jen vyzkoušet a jak se zdá..., tak ten starý krám je nějaký zarezlý!"

„Co jsi sakra zač?!" zavrčel zas naštvaný hlas, nyní hodně blízko ní, „A co děláš v tomto křídle hradu?! Sem je vstup zakázán."

„Zabloudila jsem. Chtěla jsem se jen trochu porozhlédnout a pak to brnění..." vysvětlovala netrpělivě.

„To brnění co?! Ještě řekni..., že ses v něm ocitla plně náhodou!" Odpálil ji nerudným tónem muž.

„Jo! Představ si, že jo!" zavrčela, „Kdyby ten krám nebyl zarezlý, tak..."

„Sakra! To se mi snad zdá?!" ozval se mužův hlas znovu, „Za tvou opovážlivost, tě můžu ztrestat, jsi si toho vědoma, ženo?"

„Jsem si vědoma toho, že jestli mi nepomůžeš, nakopu ti zadek, chlape! Nebo ti ho nakope sám král."

„Vážně?!" povytáhl muž nevěřícně obočí, a jeho zájem se trochu prohloubil. Však takhle si sním nedovolil nikdo mluvit už hodně dlouho. Zda vůbec. „A proč by to král dělal?"

„Protože mě, a mou sestru nějaký bláznivý chlap jménem Caecilius přivezl na hrad, že mě prý král chce vidět!" štěkla mu v odpověď, „Sice nevím proč, ale hodí se mi to. Jen král nám totiž může dát souhlas k převzetí jistého dědictví, abys věděl."

Chvíli bylo ticho a pak Zephyr ucítila, jak se železo na její hrudi povoluje. Ulevilo se ji, když těžký kov spadl na podlahu a nahlas si oddychla, když ji ten člověk z brnění osvobodil. Pak ucítila, jak vzal za přilbici a zavřela oči. Muž zatáhl, stáhl ji přilbici z hlavy.

Pak se jejich pohledy setkaly. Muži vypadla přilbice z ruky a zůstal na dívku zírat, jako na zjevení. Několik dlouhých a nekonečných vteřin se měřili vzájemně pohledem, a ani jeden nebyl najednou schopen slova.