Caecilius Darkwood právě vstoupil do jedné z místností hradu a poklekl před svou královnou. Byl alchymistou na tomto dvoře už dlouhých tisíc let. Nikdy by ho ale nenapadlo, že je něco takového vůbec možné.

Pracoval ještě pro krále Osmonda ze Sheeboornu, krutovládce, kterému lidský život nebyl milý. To díky němu se celý Sheeboorn ocitl v temné klatbě, kterou na něj a celou jeho zemi uvalila Desdemona z Hagaru.

Když král Osmond ale roku 1025 zemřel, všichni si mysleli že konečně nastávají pro jejich království lepší časy. Král Osmond byl krutý a nelítostný a vyžíval se v popravách dívek a žen. Ani ke své ženě a královně Amarii ze Sheeboornu nebyl dobrý, když ale dospěli jeho dva synové, Varrock a Conrad, už si na svou ženu nedovolil.

Varrock s Conradem zdědili po matce vlídnou a milující povahu, a tak lid Sheeboornský, oslavoval po Osmondově smrti jeho nástupce.

Když Desdemona z Hagaru cestou na popraviště vyslovila temnou klatbu, byl králův osud zpečetěn. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho starší syn, Varrock.

Za bujarého veselí a neskonalé radosti jeho poddaných, se pak Varrock ujal vlády. Lid ho měl rád, ale nikdo netušil, že se klatba vyřčená Desdemonou z Hagaru na popravišti, vztahuje i na něj a celé království.

Díky klatbě se Osmondova temná duše vtělila do duše jeho nástupce. Varrock tak neměl na vybranou. Pokračoval v popravách nevinných dívek a na jeho zemi tak upadli těžké časy.

Až jednou…, roku 1559, se naskytla naděje na jeho vykoupení. Tehdy Caecilius našel potomky Desdemoniny. Dvě dívky, dvojčata a Varrock se bezhlavě zamiloval do jedné z nich. A Zephyr z Hagaru mu své city opětovala též.

Ovšem ani jejich neskonalá láska, nedokázala zvrátit temnou klatbu, která vysela nad celým královstvím.

Tehdy Varrock po dlouhém odmítání a zříkání se lásky k jeho milé, nakonec přeci jen podlehl. Vzal si její panenství a jeho kopí dokázalo dokonce prolomit její nepropustné panenství. Milovali se celou noc a Varrock se Zephyr byli šťastni.

 Ovšem na druhý den ráno se ukázalo, že síla klatby je o mnoho silnější než jejich láska. Varrock opět neměl na vybranou a poslal svou milou na popraviště.

I přesto ale Varrock trpěl. Temná duše jeho otce přeci jen nedokázala zaslepit jeho dobré srdce zcela a Varrock nevýslovně nad svým činem, kterému nedokázal zabránit trpěl.  A trpí dodnes.

I po dalších pěti stech letech, si neodpustil, co musel udělat. Zatrpkl a stal se z něho nerudný a smutný vládce.

„Má paní…“ vydechl Caecilius, poklekl a pak políbil své královně ruku, „Mám pro vás dobrou zprávu. Našel jsem je. Jsou tu. Potomci Desdemony z Hagaru.“

„Opravdu?“ usmála se královna matka a pohlédla na muže, kterého celou tu dobu milovala, „Mám strach Caecilie…, co když ale…“

„To už nesmíme dopustit, královno…“ řekl, když královna nedopověděla, „Další šance na Varrockovu záchranu a na naše vykoupení, už nemusí přijít. Čekáme už tisíc let, a tedy musíme udělat vše, aby se Varrock zamiloval. A ta dívka do něj.“

„Kde jsou, Caecilie?“ povzdechla si královna.

„Ubytovali se v hostinci a mé zdroje mi říkají, že jsou naprosto stejné, jako dívky, které před pěti sty lety skončily na hranici.“