Varrock už dvě hodiny chodil po vylidněném sále jako lev v kleci. Den před tím, ho Zephyr pozvala na slavnost lásky. Jelikož se jí snažil co nejvíce vyhýbat, vyžádala si u něj slyšení, a pak mu prostě jen oznámila, že je jejím vyvoleným, na oné slavnosti. 

Odešla však dříve, než ji stačil odpovědět. Byl její žádostí tak vyveden z míry, že se ani nezmohl na to ji říci, že v žádném případě nepřijímá. 

Jenže nyní slavnost již pomalu začínala, a on už dvě hodiny neustále naštvaně pochodoval po pokoji. Všechno služebnictvo, se jako pokaždé, když měl takovouto náladu, raději klidilo z jeho dosahu. Dokonce vyhodil i svého bratra, který mu opět vtloukal do hlavy, že je zamilovaný, a měl by její pozvání přijmout. To on ale v žádném případě nehodlal udělat. Nikdy. 

„Kruci!" Zaklel a vztekle praštil do římsy u okna. Nechtěl ji dávat naději. A kdyby tam šel, znamenalo by to, že přijímá. 

Jenže věděl, že když tam nepůjde, budou všichni muži považovat za samozřejmé, že je volná. A mohli by se o ni tedy ucházet. A k tomu on nikdy nesvolí. Sám věděl, že si protiřečí, ale představa, že by patřila jinému muži, byla pro něj tak trýznivá a naprosto nepřicházela v úvahu.

 U řeky zatím probíhala zábava v plném proudu. Na břehu hráli hudci a všichni muži postávali u břehu a sledovali své vyvolené, které ve vodě prali své prádlo. Zpívaly, nakrucovaly se, a sváděly své muže pohyby a svou krásou. 

Zephyr stála ve vodě, zpívala a snažila se napodobovat ženy okolo. Na jednu stranu si připadala nemravně, ale na druhou stranu cítila krásu oné tradice. Však nic, co má společného s láskou, přeci nemravné není. 

Neustále pokukovala ke břehu, kde už několik svobodných mužů, začalo projevovat zájem. Ona ale čekala jen toho jediného, a pomalu začínala mít strach, že se neobjeví. 

Náhle se ale vynořil zpoza mužů, a postavil se na samém okraji. Rozbušilo se jí nad jeho krásou srdce. Byl na první pohled mohutnější než ostatní muži. Vyšší a širší v ramenou. Byl oblečen jen v černou, rozhalenou košili, která odhalovala černé chloupky na jeho hrudi. Černé, přiléhavé kalhoty a vysoké boty. 

Vypadal tak dokonale, že se jí málem podlomila kolena. Její veliký obr přišel. Nemohla tomu uvěřit. Stál na břehu, sledoval ji svýma temnýma očima, ve kterých spatřila touhu a vášeň, kterou nedokázal skrýt. 

Rana, která stále vedle ní, se na ni potutelně a povzbudivě usmála. Všichni věděli, proč je král tu, ale nikdo se nad tím ani nepozastavil. 

A Zephyr cítila, že nastala její příležitost. Do svých pohybů, dala veškerou svou touhu, co měla. Připadala si sice jako nahá, protože mokrá košile se jí lepila na tělo, ale najednou jí to bylo jedno. Každý muž měl stejně oči, jen pro svoji vyvolenou. 

Jako její obr.