Již několik dní, se trmácela družina vedena Caeciliem, na hrad Sheeboorn. A jak se zdálo, konečně se blížili ke svému cíli.

 V jediném kočáře taženém koňmi, seděly dvě dívky, které jak věřil, byli nadějí pro jejich vykoupení. A hlavně pro vykoupení krále Varrocka.

 Byl to již měsíc, co se vydal s družinou, aby je na hrad přivezl. Královna matka, i místokrál Conrád, je netrpělivě očekávali. Ne tak, ale sám král. Varrock neměl ani tušení, o jejich příjezdu, a vlastně se jim hodilo, že se rozhodl odjet na opačný konec země, aby potlačil vzpouzející se lid. Měli tak možnost dívky připravit na jeho příjezd. 

Ani jedna z nich ale netušila, co je čeká. Nevzpouzeli se jeho požadavku, však příkaz krále, nemohli odmítnout. A pak, nic je v jejich nuzném domově nedrželo. Pocházeli z chudého šlechtického rodu, tak měli vychování, ale byli nuznější, než kterýkoliv farmář. Jejich tvrz dávno vyhořela, a oni dvě, se protloukali, jak jen to šlo. 

Caecilius se zahloubal do svých myšlenek. Doufal, že jedna z nich, najde v králi zalíbení. A hlavně on v ní. Že budou ale hned dvě, to nečekal. 

Byli dvojčata, ale přesto nemohli být rozdílnější. Obě byli krásné, a vzdělané. Miura, byla křehká dívka, která stále ležela v knihách. Její blond vlasy a modré oči, byli její ozdobou. A Zephyr, byla její pravý opak. Měla dlouhou černou a neposlušnou hřívu a jako noc černé oči. Četba knih ji nelákala, ale holdovala jízdě na koni a střelbě z luku. I její mluva, nebyla tak vybraná, jako mluva její sestry, a hodila se spíše do stáje, než do vybrané společnosti. 

Jedno bylo ale jisté, kdyby král věděl o jejich příjezdu, zatrhl by to. Možná by je nechal stít dříve, než by ho stačili přesvědčit. Takhle měli dost času na to, se na něj připravit. 

Od chvíle, kdy Varrock převzal vládu, a vstoupila do něj černá duše jeho otce, se zcela změnil. Nastolil stejnou krutovládu, jako on. I on, pořádal s oblibou popravy dívek, které ho omrzeli. Když se mu totiž nějaká zalíbila, vzal si ji do svého lože, a když ho omrzela, nechal ji popravit.

 Matky v celém království, mrzačili a znetvořovali své dcery, aby v nich nenašel zalíbení. Každý se ho bál a stranil se mu, tak, jak jeho otci. Byl krutý a nelítostný. Vše, si podvoloval silou a svou mocí. 

Jeho tak dobré a spravedlivé srdce, nahradila černá duše jeho otce, a lid v království, dostal dle Desdemony, co si zasloužil. 

Byli jen jediní dva lidé, kterým by neublížil. Které miloval a ctil. Svou matku a svého bratra. Ani kletba nemohla zřejmě ovlivnit jeho lásku k nim. Už to, dávalo Caecilimu naději, že kletbu lze zvrátit. 

„Za chvíli jsme na místě, panny." Řekl Caecilius, do okna kočáru, když svému koni přitáhl uzdu. Obě zvědavě vykoukli ven. 

„Mám strach Zephyr." Zašeptala Miura. „Slyšela jsi, co se přeci o králi povídá. Je krutý. Zlý a nelítostný, a jeho nejoblíbenější záliba, je popravování nevinných dívek." 

 „Třeba to jsou jen bláboly, Miuro." Mrkla druhá z dívek na svou sestru, „Nemůžeš věřit všemu, co se povídá." 

„Jak můžeš být tak klidná, Zephyr. Rozklepu se strachy, až ho spatřím. A pak..., slyšela jsi o tom, že je nesmrtelný? Že všichni z hradu jsou? Vůbec se mi to nelíbí." 

„No vidíš! Třeba také nabudeme té výsady a budeme žít věčně." Zasmála se bezstarostně tmavovlasá dívka a vykoukla z okna, když vjížděli na nádvoří hradu. „Páni! Tak obrovské stáje. Těším se, jaké koně tu král má. A všimla jsem si, že i spousta divoké zvěře, nachází se v jeho lesích." 

„No..., to je jediné, co tě zajímá, Zephyr. Měla bys být zvědavější, na jeho knihovnu. Jistě bude obsáhlá a dozvíš se z ní spoustu informací." 

„Phe! Ty tvoje moudrosti, Miuro. To nechám na tobě. Já raději ulovím jelena k večeři." Vyplázla jazyk na sestru, a v tom se kočár se skřípotem zastavil.