„Řekl bych, že je nesporné, že tento list, mluví o Zephyr. A že se jen potvrdilo to, na co jsem přišel dávno. Ona je ta, která dokáže spasit tvou duši." Řekl Caecilius a pohlédl na krále. 

Nacházeli se právě v jedné z hradních místností, a pročítali dopis, který našli ve vyhořelé tvrzi. Když se vrátili na hrad, nechal král Zephyr připravit koupel, a pak ji přikázal, aby ulehla do postele. Už spala skoro celý den, a on stále přemýšlel o tom, jaký trest, bude pro ni nejlepší. Musel ji potrestat, aby ji už nikdy nenapadlo něco takového.

 „Také tomu věřím, Varrocku," řekla královna a pohlédla na syna, „ta dívka je tebou okouzlena. Miluje tě. Cítím to. Věř mému mateřskému instinktu, je to žena, se kterou bys mohl být šťastný."

 „Nehodlám pokoušet osud, matko. Neohrozím její život." Stiskl Varrock pevně čelisti, a stále si stál tvrdohlavě za svým rozhodnutím. Ač všichni věřili, že i on podlehl lásce. 

„Ty víš, že ona je jediná tvoje naděje. Už se taková nenarodí. Co když jednou selžeš? Co pak?" Řekl Conrad k bratrovi. 

„Pak skončím v pekle. Kam stejně patřím!" Zavrčel král. 

„Jsi nesmrtelný bratře. Jestli nenajdeš tu pravou, jednou se stane, že podlehneš a pak už bude pozdě. Pak nebude cesty zpět. Nemůžeš brát jenom na sebe, všechnu vinu za otcovy hříchy. To prostě nelze! Musíš věřit. Sobě, i jí."

 „Conrad má pravdu," pokračoval Caecilius, „Desdemona proklela krále a jeho plémě. Moc dobře ale věděla, že klatba vyřčená na popravišti, nelze zlomit. Ale dle všeho, našla v srdci odpuštění. Věřila na bezmeznou lásku a oddanost. Na souznění duší, a proto nechala osudu možnost vše napravit. Onen dopis je toho důkazem. Předpověděla, že jednou nastane den, kdy láska přemůže i nenávist." Vzal dopis do rukou a začal králi předčítat už po několikáté jeho obsah. Za žádnou cenu, si totiž nechtěl Varrock nechat říci. Už dvě století hledal jakoukoliv naději pro něj, a když už byla tak blízko, museli ho přesvědčit. Jenže právě láska, kterou poprvé za svůj život pocítil, ho držela zpátky. 

„Po dlouhá staletí, nechť král Sheeboornu trpí. I lid Sheeboornský, za svou pýchu, hloupost a nečinnost," začal Caecilius znovu předříkávat obsah dopisu, „ pakliže se ale zrodí panna z Hagaru, která dokáže krále spasit, nechť láska zvítězí nad temným srdcem králova potomka. Ona panna, jejíž panenství je pevnější než chtíč, ať kopí muže, kterého miluje, jen prolomí. 

Jen ona ho dokáže milovat, protože její srdce dokáže odpouštět. Její mysl se přenést přes zlobu a nenávist a její duše splyne s jeho. Jen plod jejich věčné lásky, může být toho zárukou. Bude však vykoupen krví a bolestí, která teprve očistí všechny hříchy minulosti. 

Protože, smrt je jenom začátek."

„Možná bych mohl uvěřit tomu, že je to ona," zašeptal Varrock, „přesto mě ale nepřesvědčíte o tom, abych se o to byť jen pokusil. Nehodlám ji ohrozit za žádnou cenu!" Pak vztekle přehlédl všechny pohledem a rozzlobeně opustil místnost. 

„Je to ona. Bába Hedviga to potvrdila, a pak..., ten lapka si ji chtěl vzít, a nepodařilo se mu to..." Vydechl Caecilius. 

„Jistě. Ale jak znám svého bratra, nikdo ho nedonutí. Jeho srdce je stále jeho, na to nezapomínej. A jeho srdce miluje. Zamiloval se, to je nesporné." 

„Ale když nic neuděláme..., může být pozdě." 

„Pak musíme důvěřovat Zephyr. Je na ní, aby krále získala, a nikdo jiný, s tím nedokáže nic dělat."